Premiéry 40. týdne

7 trpaslíků (Der 7bte Zwerg, režie Boris Aljinovic a Harald Siepermann)
Německá animovaná pohádka. Jde o první snímek Borise Aljinovice, který se jako herec objevil v nepovedených hraných filmech Swena Unterwaldta 7 trpaslíků z let 2004 a 2006 (7 Zwerge a 7 Zwerge - Der Wald ist nicht genug). Takže teď už tu máme tři různé německé filmy, které se v české verzi shodně jmenují 7 trpaslíků. Němci by toho prznění pohádek fakt měli nechat.
Míra natěšenosti: 0 %

Zmizelá (Gone Girl, režie David Fincher)
Nejdřív mě napadlo, že jde o nový film Bena Afflecka (který před sedmi lety natočil Gone, Baby, Gone). Ten zde ale "jen" hraje hlavní roli Nicka, manžela pohřešované Amy (Rosamund Pike). Ztratila se v den pátého výročí svatby a už trailer naznačuje, že manželství nebylo tak idylické a Nick vzdor spolupráci s policií může mít taky pěkně černé svědomí. Režíroval uznávaný Fincher (Sedm, Klub rváčů, Podivuhodný případ Benjamina Buttona nebo Social Network) podle předlohy Gillian Flynn, která pro film napsala jiný konec; u nás byly vydány její romány Temné kouty, Ostré předměty a právě Zmizelá. Tak kolik Oscarů z toho kápne?
Míra natěšenosti: 85 %

Premiéry 39. týdne

Equalizer (The Equalizer, režie Antoine Fuqua)
Trailer slibuje poctivou žánrovku, v níž se bývalý člen elitního vojenského komanda (Denzel Washington) "kvůli jedné holce" (Chloë Grace Morez) rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Washington získal Oscara za roli v jiném Fuquově filmu, Training Day (2001), režisér už ovšem natočil i slabší bijáky, např. Krále Artuše (2004) a Pád Bílého domu (2013). V jedné z menších rolí se objeví rodilý pražák Vladimír Kulich.
Míra natěšenosti: 55 %

Režisér Antoine Fuqua. Od Antoine_Fuqua.jpg: Nicogenin derivative work: Beao (Antoine_Fuqua.jpg) [CC-BY-SA-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons

Plán (režie Benjamin Tuček)
Dokument o politice, developerství a rozkrádání veřejných prostředků. Ústředním bodem je zde Bémův územní plán Prahy, později nahrazený Metropolitním územním plánem. Dá se čekat dosti depresivní (a poučná) podívaná nejen pro urbanisty a "fanoušky" Pavla Béma... Hodí se ale spíš do televize.
Míra natěšenosti: 50 %

Odborný dohled nad východem Slunce (režie Pavel Göbl)
Originálně pojatý "eastern" o třech bývalých vězních, kteří narazí na svého starého známého, příslušníka StB (Jiří Lábus), a rozhodnou se mu po desetiletích pomstít. Režisér doposud točil ne zrovna s nadšením přijímané filmy (Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí nebo Veni, vidi, vici).
Míra natěšenosti: 40 %

Výchozí bod (I Origins, režie Mike Cahill)
Mike Cahill má zatím na kontě pouze námětově nevšední sci-fi drama Jiná země, které získalo Zvláštní cenu poroty na festivalu Sundance. Také Výchozí bod spojuje prvky sci-fi s psychologickým dramatem. Na MFF Karlovy Vary, kam s tímto filmem přijel představitel hlavní postavy Michael Pitt, byl snímek diváky přijat dobře.
Míra natěšenosti: 65 %

Uvedení filmu Výchozí bod na festivalu Sundance. Zleva herci Steven Yeun, Astrid Berges-Frisbey, Brit Marling a Michael Pitt, vedle něj režisér Mike Cahill. Od PunkToad from oakland, us [CC-BY-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons

Filmové postřehy z Mnichova

V Mnichově jsem strávila necelých šest dní koncem srpna. Třebaže jsem se zde primárně věnovala jiným záležitostem, jakožto filmový nadšenec jsem si předem zjistila něco málo o tamních filmových institucích a při cestách metropolí jsem si všímala různých se světem filmů spjatých míst, kuriozit a samozřejmě suvenýrů.

V bavorském hlavním městě se nachází Bavaria Filmstadt, Filmmuseum a související Münchner Filmzentrum, miminálně jedno pozoruhodné kino, Hochschule für Fernsehen und Film a Film Akademie. Každoročně se zde koná filmový festival - letos proběhl na přelomu června a července 33. ročník. Pozvání přijali např. Udo Kier, Isabelle Hupert, Wim Wenders a Jiří Mádl, který zde uvedl svůj snímek Pojedeme k moři.

Mnichovské Filmmuseum založené před 51 lety pod hlavičkou Münchner Stadtmuseum tak trochu klame názvem - od muzea bych čekala nějaké ty expozice, tato instituce se ovšem věnuje primárně restaurování snímků (v archivu uchovává na 6 000 filmových kopií), jejich vydávání na DVD a provozování cinefilského kina. V něm se pravidelně promítají němé i zvukové, slavné i téměř neznámé filmy.

Vchod do městského muzea na St.-Jakobs-Platz. Vpravo zve Filmmuseum na retrospektivu filmů mnichovského rodáka Percyho Adlona.

Poblíž Filmmuseum se nachází sídlo "společnosti přátel mnichovského filmového muzea" s názvem Münchner Filmzentrum. To mě zaujalo nabídkou publikací věnovaných historii německé kinematografie nebo hollywoodského hororu, a také snímkům Metropolis (1927) a Upír Nosferatu (1922). Prý se dají objednat jen písemně... Alespoň jsem si v krámku na dvorku Stadtmuseum pořídila pohlednice s Marlene Dietrich a Romy Schneider.

Další dva filmo-seriálové suvenýry - sadu polopencí ze Západozemí (Hra o trůny, aby bylo úplně jasno) a koženou peněženku à la Pulp Fiction - jsem zakoupila v obchůdku s merchandisignem The Item Shop, který zrovna slavil první narozeniny. Jasně, Julesova peněženka s půvabným nadpisem je přes několik e-shopů k dostání i v ČR, ale v Mnichově mě vyšla (i při současném kurzu eura) levněji než přes internet (kde bych navíc hradila poštovné). Snad nejvíc suvenýrů v The Item Shop mají k seriálu Pán času, a to včetně policejní budky, která tu slouží jako šatna.

Kromě zmíněného obchodu se suvenýry jsem měla naplánovanou když už ne návštěvu, tak alespoň cestu kolem malého kina nazvaného Museum Lichtspiele. Bylo otevřeno už v r. 1910 a od r. 1977 se tu každý týden (momentálně dvakrát týdně) hraje kultovní The Rocky Horror Picture Show (bohužel zrovna v jiné dny, než kdy jsem ve městě pobývala). Fanoušci téhle svérázné podívané si v kině mohou kromě plakátu opatřit sadu s nezbytnými rekvizitami používanými při určitých scénách (patří mezi ně rýže, párty klobouček nebo řehtačka).

Krásně staromilská prezentace filmů promítaných v Museum Lichtspiele.

Plakát The Rocky Horror Picture Show na chodbě kina Museum Lichtspiele.

Že se na film dá narazit i neplánovaně, dokazuje můj výlet do areálu Olympiapark, kde se v r. 1972 uskutečnily letní olympijské hry (viz Spielbergův film Mnichov z r. 2005 pojednávající o únosu a zavraždění jedenácti izraelských sportovců). U tamní Olympiaturm se nachází jakýsi "chodník slávy" s otisky rukou různých celebrit, převážně hudebníků - ale je tam k nalezení také herečka Liza Minnelli. Z vyhlídky nacházející se ve výšce 185 m bylo kromě celého Mnichova a blízkého i vzdáleného okolí (včetně Alp) jako na dlani vidět letní kino v Olympiaparku (má i vlastní stránky zde). V neposlední řadě jsem při prohlídce centra u jednoho knihkupectví spatřila vystavenou knihu filmových receptů (dá se koupit přes Amazon).

Kino u Olympiasee ze závratné výšky.

 
Největší filmovou atrakcí pro turisty může být Bavaria Filmstadt fungující od roku 1981. OK, sice recenze návštěvníků nic moc, ceny vstupného přemrštěné (kompletní prohlídka vyjde na 27,50 eur), ale kdybych měla čas zajet do jižního cípu Mnichova, kde se tohle "filmové městečko" rozprostírá, a absolvovat prohlídku, šla bych do toho. Protože, přátelé, můžete se tu "proletět" na hřbetě pravého Falca z Nekonečného příběhu a ještě ke všemu si ho (za necelých 17 eur) pořídit jako plyšáka (říkají mu Glücksdrache a paradoxně jsem ho viděla vystaveného v Olympiaturm, kde ho však neprodávali). A pro někoho může být velkým lákadlem také procházka stísněnými kulisami z Ponorky (1981) nebo zážitkové 4D kino. V době mého pobytu tam také byla k vidění výstavka filmových kostýmů.

E-Shop Bavaria Filmstadt. Kromě Falca stojí za řeč několik dalších "echt" filmových suvenýrů (na screenshotu je to filmová klapka - mají i dražší verzi s digitálním počítadlem). Věci s nadpisem Sturm der Liebe bych brala leda zadarmo. Z http://www.filmstadt-shop.de/

Filmstadt vzniklo v r. 1981, kdy se pro kulisy právě dokončené Ponorky hledalo nějaké využití. Smutné ovšem je, že hlavními filmovými taháky jsou zde dnes kromě Nekonečného příběhu (1984) a Ponorky už jen snímky Michaela Herbiga (u nás jsou nejznámější Manituova bota z r. 2001 a Sissi a Yetti z r. 2007). A také nekonečný seriál, resp. telenovela Sturm der Liebe, u nás uváděná zatím pod názvy: Sladká Laura, Miriam a Robert, Samia a Gregor, Emma a Felix, Sandra a Lukas, Eva a Robert, Tereza, Moric a Konstatntin, Marlene a Konstantin a konečně Pauline a Leonard (TV Barrandov iniciativně rozdělila tento již více než 2 000 epizod čítající útvar na "řady" pojmenované většinou podle hlavní dvojice).

Sečteno a podtrženo, Bavaria Filmstadt vytváří dojem, že se německá kinematografie posledních více než dvou desetiletí prakticky nemá čím chlubit. Přitom ale - kromě přehršle "romantických" filmů a pohádek - vyprodukovala řadu pozornost zasluhujících snímků, např. Baader Meinhof Komplex (v koprodukci s Francií, 2008), Životy těch druhých (2006), Pád třetí říše (v koprodukci s Itálií, 2004) nebo Lola běží o život (1998). Filmstadt sází spíše na osvědčená, bohužel však jen starší nebo ne právě kvalitní lákadla pro turisty (zřejmě primárně rodiny s dětmi), což je podle mě na škodu. Nicméně filmový fanda si v Mnichově na své přijde.

Premiéry 38. týdne

Dřív než půjdu spát (Before I Go to Sleep, režie Rowan Joffe)
Od režiséra nevím, co čekat, trailer spíše průměrný, zaujalo mě hlavně obsazení (Kidman, Firth, Strong).
Míra natěšenosti: 55 %

Fízlové, hajzlové (Wrong Cops, režie Quentin Dupieux)
Tak pozor, v tomhle bizarním dílku hraje Marilyn Manson. A sice se vžil do role emo teenagera. O hudbu se ovšem, stejně jako u svých předešlých divnofilmů, postaral režisér Dupieux, resp. jeho muzikální alterego Mr. Oizo. Těžko říct, jak moc (ne)stravitelná komedie z toho vzešla, každopádně trailer pobavil.
Míra natěšenosti: 50 %

Točí svérázné filmy, jmenuje se Quentin, ale Tarantino to není... Kdo to je? No přece Dupieux! Georges Biard [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons

Labyring: Útěk (The Maze Runner, režie Wes Ball)
Díky dvojtečce v českém názvu se film tváří jako sequel, ale jde o (zatím?) první snímek podle knižní předlohy Jamese Dashnera (autor stihl napsat už další tři knihy navazující na původní The Maze Runner z roku 2007 , která nyní vyšla v češtině). Výchozí situace připomíná Kostku a jí podobné mysteriózní thrillery. Hrdiny jsou, jak je dnes v módě, teenageři ztvárnění spíše neznámými herci (jedním z těch proslulejších je Thomas Brodie-Sanster alias roztomilý klučina z Lásky nebeské alias Jojen Reed ve Hře o trůny).
Míra natěšenosti: 45 %

Místa (režie Radim Špaček)
Další ze stále rostoucí řady českých snímků, jejichž hrdinové (v tomto případě dva devatenáctiletí hoši v podání Vladimíra Polívky a Jana Ciny) "moc nevědí, co si se svými životy počít". Tento počin doprovází vskutku geniální slogan "Být mladý je nebezpečné". Radim Špaček zaujal především Pouty (2009).
Míra natěšenosti: 35 %

Nymfomanka, část I. (Nymph()maniac: Volume 1, režie Lars von Trier)
Nymfomanka, část II. (Nymph()maniac: Volume 2, režie Lars von Trier)
Činnorodá hrdinka se nám vrací do kin v "necenzurované" verzi! Podle mě zbytečně, protože hodina a půl navíc zaplněná hlavně pornem nemůže dojem z filmu (který byl u mě velmi dobrý, viz recenze) nijak zásadně změnit, a když, tak spíš k horšímu (ono jaksi všeho moc, a názornosti obzvlášť, škodí). Stručný a úderný pornotrailer pro zájemce zde (některé záběry byly ovšem k vidění už v původní Nymfomance).
Míra natěšenosti: 40 %

Slovensko 2.0 (režie Martin Šulík, Juraj Herz, Peter Krištúfek, Peter Kerekes, Ondrej Rudavský, Zuzana Liová, Viera Čákanyová, Iveta Grófová, Mišo Suchý, Miro Jelok)
U sousedů s rozpaky přijímaný povídkový film, který má být jakýmsi dárkem k dvaceti letům samostatné existence Slovenska.
Míra natěšenosti: 15 %

Zůstaň se mnou (If I Stay, režie R. J. Cutler)
Docela ambiciózní drama s Chlöe Grace Moretz (Kick Ass nebo Temné stíny) v roli sedmnáctileté violoncellistky. Předloha spisovatelky Gayle Forman letos vyšla v češtině a asi hlavně díky filmu už je vyprodaná.
Míra natěšenosti: 60 %

Recenze - Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil (Sin City: A Dame to Kill for)

Nové Sin City se stejně jako původní Sin City: Město hříchu (2005) skládá ze tří hlavních povídek, z nichž ta první dala novému snímku podnázev; další dvě se jmenují The Long Bad Night a The Big Fat Loss. Některé dějové linky dopsal autor komiksové předlohy a spolurežisér Frank Miller přímo pro film. Byla natočena také 3D verze, zde hodnotím klasický formát.

V řízném, snad jen trochu zmatečně sestříhaném úvodu vtrhne na scénu starý známý Marv (Mickey Rourke) a divák rychle zjišťuje, že svět Sin City se nezměnil. To je na jednu stranu ta nejlepší zpráva, na stranu druhou už samozřejmě nefunguje ono nadšení, které vyvolával první film. Autoři s pokračováním také otáleli příliš dlouho, konkrétně devět let. Druhý snímek by pravděpodobně ani několik málo roků po prvním nezískal tak dobrá hodnocení jako jednička, alespoň ale podle mého názoru mohl v kinech vydělat víc.

Z fotogalerie na http://sincity-2.com/ - režiséři s Marvem (Mickey Rourke) na place před zeleným plátnem.

Hereckému obsazení dominují kromě Rourkea a Jessiky Alby (Nancy Callahan) především nováčci Eva Green (Ava Lord) a Josh Brolin (Dwight). Role Avy Lord byla před lety přisuzována Angelině Jolie (a kromě ní postupně též řádce dalších hereček). Eva se pro role osudových žen hodí jako málokdo, takže si není třeba na tuhle změnu plánu stěžovat. Brolin jistě nepostrádá charisma - jenže na Clivea Owena z jedničky prostě nemá (v tomto případě byla ovšem výměna herce nutná, protože povídka Ženská, pro kterou bych vraždil se odehrává paradoxně ještě před Velkou tučnou zabijačkou zařazenou do prvního Sin City, kde už má Dwight po operaci nový obličej).

Dalším nováčkem je Joseph Gordon-Levitt (Johnny), jehož postava rozehraje (doslova i přeneseně) partii s obávaným senátorem Roarkem. Gordon-Levitt to má těžké, protože mu přece jen lépe sednou role usměvavých sympaťáků, příp. posmutnělých looserů. Jeho postava prý byla napsána pro Johnnyho Deppa. Navíc má povídka The Long Bad Night asi nejproblematičtější výstavbu a ze všech tří nejvolněji navazuje na původní Sin City. Nicméně pointa je podobně silná jako u povídky první a třetí - a navíc se zde odehraje zapamatováníhodná černohumorná scénka u doktora. Mezi další herce, kteří přibyli do světa Sin City, patří Ray Liotta a Juno Temple.

Vrátila se Rosario Dawson (Gail), Jamie King (Goldie/Wendy), Powers Boothe (senátor Roark) a v neposlední řadě Bruce Willis jako John Hartigan - v asi nejstatičtější roli své kariéry. Spíš jde o jakési větší cameo. Menší čestné role si pak střihli páni režiséři (jsou vidět v televizi, kterou sleduje Nancy) a Lady Gaga (servírka). Během dlouhého čekání na dvojku zemřeli dva herci z jedničky, kteří tehdy ztvárnili méně rozsáhlé role - Michael Clarke Duncan (Manute) a Brittany Murphy (Shelly). Shelly se v novém filmu už neobjevuje, zatímco Manute (nově s tváří Dennise Haysberta) dostal více prostoru a dozvíme se, jakým "atraktivním" způsobem přišel ke svému blyštivému oku. V roli němé a smrtící Miho vystřídala v době natáčení těhotnou Devon Aoki typově podobná Jamie Chung.

Vizuální podoba je snad ještě vymazlenější, zloduši a "hrdinové" pořád stejně drsní a ženské ztracené a/nebo smrtelně nebezpečné. Možná hudba už není tak poutavá jako v jedničce - hlavně mě zamrzelo, že při závěrečných titulcích nezazněla skladba Babes od Icky Blossoms, která působivě podbarvila trailer z Comic-Conu (zde ke zhlédnutí). Také mi přišlo, že film místy otáčí stránkami komiksové předlohy trochu moc spěšně (ne ovšem při kochání se tělem Evy Green), resp. že více klade důraz na ohromující vizuál a rychle se střídající scény a zapomíná na postavy a příběh. Celkově je ale Sin City 2 dost dobrý film, který do značné míry splnil má vysoká očekávání.

Verdikt: 75 %

Filmový koláč - Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil

Premiéry 37. týdne

Poněkud skoupý filmový týden (jak na počet snímků, tak jejich očekávanou kvalitu). Ale pojďme na to!

Dárce (The Giver, režie Phillip Noyce)
Po Divergenci tu máme další sci-fi utopii zacílenou na teenagery (asi aby si ukrátili čas před třetími Hunger Games). Noyce natočil filmy lepší (Rabbit Proof Fence, Vysoká hra patriotů, Úplné bezvětří), průměrné (Salt, Sběratel kostí) i špatné (devadesátková splácanina jménem Svatý mě natolik zhypnotizovala, že jsem ji nakonec - byť s přepínáním - dokoukala, a byl to tedy nezapomenutelný "zážitek"). Každopádně jeho novince dodávají punc prestiže Jeff Bridges a Meryl Streep.
Míra natěšenosti: 30 %

Herci a režisér Dárce na newyorské premiéře, intenzivně snímáni chytrými telefony. Zleva Meryl, Brenton Thwaites, Odeya Rush, Cameron Monaghan, za ním v bílém Katie Holmes, dále Taylor Swift, holčička v bílém je Emma Tremblay a hned vedle režiséra stojí scénáristka Lois Lowry. Od aphrodite-in-nyc [CC-BY-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons

Lepší teď než nikdy (And So It Goes, režie Rob Reiner)
Další film, ve kterém zaujmou hlavně jména dvou velkých filmových hvězd - variaci na komedie Lepší pozdě nežli později a Lepší už to nebude (tak, a teď už se v tom nikdo nevyzná!) zde rozehrají Michael Douglas a Diane Keaton (ti se společně ve filmu objeví poprvé). To okaté kopírování námětu mi dost vadí. I když režisér Reiner, který má na kontě Když Harry potkal Sally, by vzdor sestupné tendenci své kariéry mohl být zárukou alespoň ucházející kvality. Nejvíc mě zajímá, zda Douglas dokáže být stejně neodolatelně nesnesitelný jako Nicholson.
Míra natěšenosti: 45 %

Pošťák Pat (Postman Pat: The Movie, režie Mike Disa)
Jó, pošťák Pat. Tak ten mě úplně minul. A v českém znění bych si neužila ani originální dabéry zvučných jmen (David Tennant, Rupert Grint, Jim Broadbent).
Míra natěšenosti: 5 %

Ztracen 45 (režie Josef Císařovský)
Hraný dokument o Josefu Čapkovi (Saša Rašilov) zaměřený na pátrání jeho manželky (Taťjana Medvecká) po možném poválečném osudu významného malíře. Trailer je fakt divný, nezbývá tedy než doufat, že režisér Císařovský to zvládnul se ctí, podobně jako čtyři roky starou Nekonečnou pouť Josefa Čapka.
Míra natěšenosti: 40 %

Falešné trailery, část druhá

V pokračování článku (první část zde) uvádím zbylé dvě typologie falešných trailerů spolu s příklady:

2. podle zpracování a míry profesionality:

(a) hrané - se známými herci - Movie: The Movie, trailery z Tropické bouře, Djesus Uncrossed, Machete, Hamlet, Teresa: The Making of a Saint a další

(b) hrané - bez známých herců - The Man Without a Facebook, The Day The Earth Stopped Masturbating a další

(c) amatérské sestavené ze záběrů již existujících filmů a/nebo fotografií - Titanic 2, Cage Unchained

Druhá typologie kombinuje rozlišení trailerů podle toho, zda mají tzv. original (a, b) nebo recut footage (c), a jaké je jejich herecké obsazení. Bylo by samozřejmě možné udělat obdobnou typologii, která by rozeznávala, zda trailer s original footage točil známý režisér či amatér (nejspíš by ale vypadala prakticky stejně, protože hvězdní režiséři obvykle pro falešný trailer zlákají hvězdné herce). K falešným trailerům se již "propůjčila" pěkná řádka známých tváří - včetně Nicholase Cage. Z něj si utahuje trailer Cage Unchained, sám Cage přitom ukázal, že sám sebe nebere vážně, když objevil jako šílený Fu Manchu v traileru Werewolf Women of the SS, o němž ještě bude řeč.

Asi nejvíce hvězd se sešlo v traileru Movie: The Movie, který se strefuje do nejrůznějších filmových klišé. V ukázkách na neexistující snímek Djesus Uncrossed parodující různé filmy Quentina Tarantina (nejen Django Unchained, k němuž odkazuje název) se objevil z celebrit pouze Christoph Waltz coby zmrtvýchvstalý Ježíš vydávající se na cestu pomsty (jako "Brad Pitt", "Ving Rhames" a "Samuel L. Jackson" tu vystupují neznámí herci). Ukázky se vysílaly v Saturday Night Live. I zcela bez známých tváří lze vytvořit brilantní falešný trailer - jako např. ten francouzské provenience střílející si z klišé thrillerů a katastrofických filmů s názvem The Day The Earth Stopped Masturbating.

3. podle propojení se skutečnými filmy:

(a) ty, které jsou součástí regulérního filmu - trailery z Tropické bouře, trailery z projektu Grindhouse, Deception, Smoking Gun II, Gandhi II, Conan the Librarian, That's Armageddon, Teresa: The Making of a Saint, Hamlet, Amistad 2
 
(b) samostatné - The Man Without a Facebook, The Day The Earth Stopped Masturbating, Bottlecap, Titanic 2, Amistad 2, Djesus Uncrossed, Cage Unchained

(c) ty, podle nichž nakonec byl natočen skutečný film - Machete, Hobo With a Shotgun

Hned tři falešné trailery se dostaly do kin spolu s komedií Tropická bouře (2008), která je sama parodií na válečné snímky (zejména ty s tematikou Vietnamu) a vysmívá se Hollywoodu, mj. hercům, kteří se přespříliš vžívají do svých rolí (viz hláška: "Já nečtu scénář, scénář čte mě."). Stojí za to podívat se blíže na každý z nich.

Hlavními postavami v traileru Satan's Alley jsou dva středověcí homosexuální mniši, které ztvárnili Robert Downey Jr. (zde představen jako pětinásobný držitel Oscara Kirk Lazarus, což je postava, již Downey Jr. hraje právě v Tropické bouři) a Tobey Maguire (označen jako "MTV Movie Award Best Kiss winner" - držitelem této ceny za polibek s Kirsten Dunst ve filmu Spider-Man také skutečně je). Tvůrci parodují komorní oscarová psychologická dramata, zejména Zkrocenou horu (2005), a také odkazují na film Skvělí chlapi (2000), kde si Downey Jr. a Maguire zahráli. Oba herci za doprovodu skladby Sadness od Enigma a patřičně "artového" voiceoveru se vší vážností předstírají drama okolo zakázané vášně. Satan's Alley je zkrátka neexistující film, pro jehož vznik jsem všemi deseti.

Dle mého názoru druhým nejpovedenějším trailerem z Tropické bouře je Scorcher VI: Global Meltdown. Zde se představuje Ben Stiller coby Tug Speedman, namakaná hvězda bezduchých akčních snímků, s jejíž kariérou to jde z kopce. Trailer si střílí jak z klišé katastrofických filmů, tak z nekonečných pokračování. Rekapituluje také předchozí díly fiktivního Scorchera ("Pařáku") a propaguje díl šestý, jenž se "originálně" přesouvá od žhavé lávy k tunám ledu, a kde hlavní hrdina namísto jednoho zachraňuje hned dvě nemluvňata najednou a dává k dobru hlášku: "Who left the fridge open?"

Třetím a posledním trailerem z Tropické bouře jsou The Fatties: Fart 2. V něm Jack Black jako Jeff Portnoy ztvárňuje hned šest členů famílie tlouštíků, kteří si zakládají na okázalém prdění. Paroduje tím zejména Eddie Murphyho v Norbitovi, zároveň trailer upozorňuje na slaboduchá pokračování už tak slaboduchých filmů. Ano, je to trefné, ovšem za tu cenu, že trailer sám je skoro stejně nesnesitelný jako filmy plné fekálního humoru, na které odkazuje.

Režisér Tropické bouře Ben Stiller také v roce 2011 spustil The Fake Trailer Project, ze kterého mělo vzejít 12 trailerů (viz článek zde). Nepodařilo se mi ovšem dohledat, co z této výzvy vzešlo.

Ještě o rok dříve nežli Stiller vypustili do kin (tedy alespoň těch amerických) nálož falešných trailerů Tarantino a Rodriguez. Mezi jejich snímky Death Proof a Planet Terror ve společném projektu Grindhouse běžely trailery Machete a Hobo with a Shotgun odkazující na starší béčkové akční filmy a trojice parodií na různé typy hororů Don't! (režie Edgar Wright), Thanksgiving (režie Eli Roth) a Werewolf Women of the SS (režie Rob Zombie). Všechny tři posledně jmenované trailery po potvrzení věku k vidění zde; ve třetím traileru si můžete povšimnout "Koljovy babičky", tedy herečky Liliany Malkiny.

Falešný trailer parodující akční thrillery s názvem Deception se objevil ve filmu Prázdniny (2006), zatímco ve snímku Poldovi v patách (1991) běžely ukázky odkazující na filmy s Indianou Jonesem Smoking Gunn II. V první části článku jsem zmínila např. také dva falešné trailery z filmu podle scénáře Weird Ala Yankovice Jak se dělá televize (Gandhi II a Conan the Librarian).

Machete a Somrák s brokárnou se několik let poté, co byly natočené jako falešné trailery, dočkaly reálných filmových zpracování - Machete má na kontě už i pokračování (o cestě k realizaci Somráka podrobně zde). Zatímco titulní roli v Machete si jak ve falešném traileru, tak v reálu zahrál Rodriguezův oblíbenec Danny Trejo, Somráka s brokárnou ztvárnil nejprve nejprve neznámý herec a ve filmu pak Rutger Hauer. Režie falešného trailerů i reálného filmu se ujaly ti samí režiséři (v případě Machete Robert Rodriguez, v případě Somráka Jason Eisener). Docela zajímavé je také srovnání falešných a reálných verzí trailerů (některé scény natočené pro falešný trailer měly být použity i v reálném snímku).

Doufám, že v budoucnu budu moct napsat samostatný článek o falešných trailerech na české filmy - zatím se mi nepodařilo vypátrat ani jediný.