Filmthusiastic - blog pro filmové nadšence

Filmthusiastic - blog pro filmové nadšence

čtvrtek 27. srpna 2015

Premiéry 35. týdne

Bláznivá dovolená (Vacation, režie John Francis Daley a Jonathan M. Goldstein)
Série "bláznivých dovolených" je u nás často reprízovaná a tři první filmy z 80. let vyhledávám dodnes (Bláznivá dovolená, Bláznivá dovolená v Evropě a Vánoční prázdniny). Teď jsou Griswoldovi zpět! Resp. se na výlet do Walley Worldu vydává nová generace (již dospělý Griswold junior v podání Eda Helmse, jeho manželku hraje Christina Applegate). V obsazení figurují i staří známí (Chevy Chase, Beverly D'Angelo). J. F. Daley a J. M. Goldstein zatím psali scénáře k spíše podprůměrným komediím, toto je jejich první režijní počin. A humor předváděný v traileru je opravdu, ale opravdu trapný.
Míra natěšenosti: 10 %

Cesta vzhůru (režie David Čálek)
Na dokument o horolezci Radku Jarošovi se přes Startovač vybralo 371 028 Kč (na obrazovou a zvukovou postprodukci). Musím přiznat, že vzhledem ke svým životním zkušenostem nepociťuji k horolezcům žádný velký obdiv. Spíše smekám před tvůrci, kteří podle svých slov "urazili tisíce mil, ocitli se na třech kontinentech, natočili desítky hodin unikátního materiálu, byli svědky jedenácti amputací článků prstů a jedné porážky krávy v základním táboře." David Čálek natočil již řadu dokumentů, z těch nejlépe hodnocených jmenuji loňský Plán a Pátrání po Ester (2005). Film, který se podílí na glorifikaci horolezců (jakkoli zde zřejmě zazní i jakási kritika), ale vidět nemusím.
Míra natěšenosti: 10 %

Hitman: Agent 47 (Hitman: Agent 47, režie Aleksander Bach)
Z recenze Marigolda na ČSFD: "Série mizerných rozhodnutí, kterou spustilo to nejhorší ze všech: vůbec se znovu Hitmanem zabývat." Původní, nijak oslnivý Hitman z roku 2007 ještě ani nevychladl a už je tu další pokus vytřískat z akce lačného publika prachy. V hlavních rolích Rupert Friend, Hannah Ware a Zachary Quinto. Jedná se o první snímek Aleksandera Bacha a v ne právě zručných scénáristech oporu mít nemohl.
Míra natěšenosti: 5 %

Pride (Pride, režie Matthew Warchus)
Film se odehrává v Británii roce 1984 za vlády Margaret Thatcher, kdy se bouřili horníci ohrožení zavíráním dolů. Komunita gayů a leseb se rozhodne pro ně během Gay Pride uspořádat sbírku. Odborový svaz horníků pomoc z tak "ožehavé" strany odmítne, takže se aktivisté vydají přímo za stávkujícími horníky do Walesu. Přijetí nebude úplně vřelé... Scénář vychází ze skutečné události. Hrají Bill Nighy, Imelda Staunton či Dominic West. Ukázky dávají tušit milou, místy vážnou komedii ve stylu Do naha!. V Cannes získal film hlavní cenu v kategorii Queer Palm.
Míra natěšenosti: 50 %

Bill Nighy na premiéře Pride na festivalu v Torontu. By GabboT (Pride 13) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons

úterý 25. srpna 2015

Noirové dny a noci na Křivoklátě

O Noir Film Festivalu (NFF), jehož první ročník se uskutečnil v srpnu 2013 na Kokoříně, jsem se dozvěděla od předsedkyně naší studentské poroty na plzeňském Finále. Jejímu nadšenému popisu menšího a na české poměry nevšedního filmového festivalu šlo těžko odolat - a já jsem ani odolávat nechtěla. Stejně jako loni měl třetí ročník proběhnout na hradu Křivoklát. V zahraničí se na klasickou noirovou i neonoirovou produkci zaměřené festivaly pyšní dlouhou tradicí - např. Arthur Lyons Film Noir Festival v Palm Springs zval letos na šestnáctý ročník, festival Noir City v San Franciscu na třináctý a italský Courmayer Noir In Festival se v prosinci uskuteční dokonce již po pětadvacáté. Český noirový festival má kořeny v pražském Era ART klubu. Jeho ředitelem je Vítek Grigartzik, dramaturgy Jana Bébarová a Milan Hain, oba známí z internetového časopisu o filmu a nových médiích 25fps.

Filmů noir jsem neviděla mnoho, vím o některých Hitchcockových snímcích, Wilderovu Sunset Boulevardu, z neonoiru o L. A. - Přísně tajné nebo Sin City. NFF jsem tudíž brala jako jedinečnou příležitost doplnit si v tomto směru filmové znalosti a navíc pobýt v krásném prostředí hradu a jeho okolí. V obci jsou různé možnosti ubytování, informace visí na festivalovém webu a i několik dnů před začátkem festivalu se našla volná místa. Pořadatelé nabízeli možnost zakoupit festivalové pasy (celofestivalový, víkendový, prémiový nebo tzv. štědrý), případně za jednotlivé projekce platit až na místě (vstupenky stály buď 90 nebo 120 Kč). Festival se konal od 20. do 23. srpna, naše nakonec trojčlenná skupinka přijela v pátek 21. a zůstali jsme do neděle.

Festivalový katalog a placka.

Program byl nabitý samými lákavými tituly rozdělenými do těchto sekcí: retrospektiva Orsona Wellese, francouzský, gotický a československý noir, pocta Joan Crawford, pocta Johnu Garfieldovi, remaky, parodie. HBO zde promítala seriály Olivie Kitteridge, Znuděný k smrti, Temný případ II a Tony Arzenta plus čínský neonoir Černé uhlí, tenký led. K tomu přičtěte doprovodný program - divadelní představení Leni s Vilmou Cibulkovou v hlavní roli, dva koncerty, přednášku, diskuze s herci a filmaři... Zkrátka nebylo zdaleka možné stihnout všechno. Na každý den jsme měli naplánované tři filmové projekce, tedy celkem devět filmů ze čtyř různých sekcí.

Bohužel jsme chyběli na čtvrteční večerní nebo spíše noční (začátek v 21:15) projekci snímku Noc lovce (1955), před níž předávali cenu Noirové oko Václavu Marhoulovi herci Tomáš Hanák a Vilma Cibulková (ve svých slavných sporých šatech z Mazaného Filipa - foto zde). V pátek po příjezdu jsme začali poměrně zostra - Wellesovou Dámou ze Šanghaje (1947) v malém sále Joan Crawford. Dále jsme zhlédli v sále Johna Garfielda (ve starém hradním pivovaru) Falešnou hru s králíkem Rogerem (1988) a v noci na zaplněném horním nádvoří Náhlý strach (1952). Po setmění je tu pěkná zima, před plátnem krouží netopýři a já si říkám, jestli nějaký jiný podobný festival má tak skvostné kulisy... a živou černo-bílou kočku jako maskota (foto zde).

Sobotní noirový den jsme začali opět s Orsonem a jeho pozoruhodnou, i když divácky náročnou adaptací Kafkova Procesu (1962). Zbytek soboty se pro nás nesl ve znamení francouzského noiru - odpoledne jsme strávili s Havranem (1943), s temnotou noční oblohy pak ladila Rvačka mezi muži (1955). Před touto noční projekcí se dražily plakáty k filmům Náhlý strach a Havran (ten navíc s DVD). Po opravdu temné sobotě a nedělní dopolední projekci Wellesova Doteku zla (1958) jsme si u stánku koupili speciální noirovou zmrzlinu a vyrazili vstříc dvěma komediím - Nevěrně tvá (1948) a Mrtví muži nenosí skotskou sukni (1982). Druhou jmenovanou byl festival zakončen.

Počasí se vydařilo, nepršelo ani jednou, atmosféra byla skvělá a pořadatelé vybrali a sehnali práva k dobrým a ještě lepším titulům. V publiku často seděli herci (zahlédla jsem Tomáše Hanáka, Jiřího Dvořáka a Hanu Vagnerovou), režiséři (Hynek Bočan) či filmoví publicisté (včetně Američanky Sary Freeman a Němce Matthiase Merkelbacha, který byl mimochodem ubytován ve stejné chalupě jako my). Kdo chtěl, měl možnost s přítomnými odborníky diskutovat o jednotlivých filmech i o žánru filmu noir jako takovém. Festival ukázal, co všechno se pod touto nálepkou může skrývat, že jde o filmy často velmi různorodé.

Zatím není jisté, zda se NFF příští rok přesune jinam nebo zůstane na Křivoklátě. Každopádně si již vydobyl diváckou přízeň a solidní postavení mezi filmovými festivaly v Česku, jakkoli ještě není tolik známý. Pořadatelé o sobě dávají vědět i v zahraničí - o akci se psalo na webu americké Film Noir Foundation. Počínaje druhým ročníkem má festival příhodně temnou animovanou znělku s příběhem na pokračování, ze které by nakonec měl vzniknout krátký film. Já osobně se už moc těším na čtvrtý ročník.

čtvrtek 20. srpna 2015

Premiéry 34. týdne

Dárek (The Gift, režie Joel Edgerton)
Australan Edgerton, jako herec známý z menší role ve Star Wars: Epizoda II a III nebo z nedávného Velkého Gatsbyho, je také scénáristou a režisérem. Po dvou krátkometrážních počinech se pustil do režie celovečerního thrilleru o mladém manželském páru (Jason Bateman a Rebecca Hall), kterému změní život setkání s mužovým známým ze střední (sám Joel Edgerton). Co se mezi bývalými spolužáky stalo, je odhalováno postupně prostřednictvím "darů", které dotyčný manželům předává. Slušná atmosféra je zřejmě zaručena, snad film příliš nezabředne do klišé.
Míra natěšenosti: 40 %

Krycí jméno U.N.C.L.E. (The Man from U.N.C.L.E., režie Guy Ritchie)
Velmi stylově vyhlížející "agentština" zasazená do 60. let od režiséra nových Sherlocků, RocknRolly či Podfu(c)ku. V hlavních mužských rolích Henry "Superman" Cavill jako agent CIA a Armie Hammer jako agent KGB, v ženských Alicia Vikander (Královská aféra, Ex Machina) a Elizabeth Debicki. Dále hraje např. Hugh Grant. Těším se nejen na přitažlivé retro, ale i slušnou porci vtipu.
Míra natěšenosti: 70 %

V seriálu The Man from U.N.C.L.E. vysílaném v 60. letech byli hlavními hvězdami David McCallum a Robert Vaughn. Od NBC Television (eBay item photo front press release photo back) [Public domain], prostřednictvím Wikimedia Commons

Pařížská blbka (Connasse, Princesse des coeurs, režie Eloïse Lang a Noémie Saglio)
Upoutávka překvapivě není špatná, tedy máte-li rádi humor ve stylu Borata. Svérázná hlavní hrdinka se rozhodne, že nejlepší cestou k doživotnímu nicnedělání a užívání si luxusu je klofnout prince Harryho. Při své cestě za štěstím předvede sérii "nekorektností". V hlavní úloze Camille Cottin.
Míra natěšenosti: 30 %

RYTMUS sídliskový sen (režie Miro Drobný)
Trošku uplakaný dokument o známém rapperovi, který se musel vyrovnat se zjištěním o svém polovičním romském původu. Pro fanoušky (asi) dobrý.
Míra natěšenosti: 15 %

Uuups! Noe zdrhnul... (Ooops! Die Arche ist weg..., Toby Genkel)
Na nejmenší diváky zacílený německý koprodukční animák sleduje eskapády dvou tvorečků, kteří se při velké povodni snaží dostat na Noemovu archu.
Míra natěšenosti: 15 %

středa 12. srpna 2015

Premiéry 33. týdne

Barbie Rock'n Royals (Barbie Rock'n Royals, režie Karen J. Loyd)
Ale fuj! Animovaný růžovomodrofialový muzikál o zmalovaných bárbínách si vypůjčuje zápletku Prince a chuďase, přičemž místa si v něm vymění "drsná" rockerka s princeznou. Každá odjede na špatný tábor, bude se muset sžívat s nezvyklým prostředím a zúčastnit se hudební soutěže... Zbytek si domyslíte.
Míra natěšenosti: 0 %

Fantastická čtyřka (The Fantastic Four, režie Josh Trank)
Po nedávném zcela zbytečném rebootu Spider-Mana došlo i na deset let starou Fantastickou čtyřku. Jaké trumfy má v ruce nová verze? Jessica Alba - chybí. Režie - nikdo významný. Originalita - nehrozí. Takže asi žádné. V hlavních rolích Miles Teller (Whiplash), Kate Mara (sestra Rooney), Michael B. Jordan (s tím basketbalistou spřízněný není) a Jamie Bell (Billy Elliot, Nymfomanka). První ohlasy hovoří o průšvihu...
Míra natěšenosti: 5 %

Pixely (Pixels, režie Chris Columbus)
Tým složený z pařičů videoher zachraňuje svět! To bylo takhle: mimozemšťani si videohry vyložili jako vyhlášení války, zaútočili s armádou inspirovanou právě videohrami a prezident USA (Kevin James) sestavil bojovou jednotku složenou z neohrožených hráčů (Adam Sandler, Peter Dinklage s mulletem) a vojandy (Michelle Monaghan). Columbusi, do čeho ses to namočil? Prý to ani není moc vtipné. Mě akorát zajímá, jestli tam Sean Bean (v méně významné úloze) umře - a jakým způsobem.
Míra natěšenosti: 5 %

Schmitke (režie Štěpán Altrichter)
Mám svůj podíl na tom, že Altrichterův debut získal cenu studentské poroty na festivalu Finále, což mě stále hřeje u srdce. Tuhle mysteriózní cestu do hlubin duše německého inženýra odehrávající se v prostředí Krušných hor rozhodně chci vidět, resp. prožít znovu (i když nevím, kdy se mi to poštěstí, když film teď v Plzni samozřejmě nepromítají) - není dokonalá, ale je prostě hodně dobrá a na české poměry nezvykle originální a ne-provinční. Hrají skvostný Peter Kurth, Petr Vršek, Helena Dvořáková, Johann Jürgens či Jakub Žáček.
Míra natěšenosti: 100 %

čtvrtek 6. srpna 2015

Premiéry 32. týdne

Amy (Amy, režie Asif Kapadia)
Kapadiův předchozí celovečerní počin byl dokument Senna (63. nejlepší film podle ČSFD), v případě Amy se tedy můžeme těšit na hodnotný životopis v sedmadvaceti letech zesnulé zpěvačky.
Míra natěšenosti: 75 %

"AmyWinehouseBerlin2007" by berlinfotos - http://flickr.com/photos/94363005@N00/375924857. Licensed under CC BY 2.0 via Wikimedia Commons - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:AmyWinehouseBerlin2007.jpg#/media/File:AmyWinehouseBerlin2007.jpg

Když zvířata sní (Når dyrene drømmer, režie Jonas Alexander Arnby)
Uf. Vážně nevím, jestli bych tenhle mysteriózní dánský snímek chtěla vidět. Trailer servíruje poněkud děsivou devatenáctiletou hlavní hrdinku, která se zřejmě mění ve zvíře, pochmurné dánské interiéry a exteriéry, krev, sex, záhady... Otce ústřední postavy hraje bratr Madse Mikkelsena Lars. Režiséra Arnbyho zatím natočil jen jeden krátkometrážní film.
Míra natěšenosti: 35 %

Malý dráček (Der kleine Drachen, režie Hubert Weiland a Nina Wels)
Německý animák o dráčkovi Kokosáčkovi je určen opravdu jen pro menší děti, ne tzv. "pro celou rodinu", nicméně vypadá obstojně.
Míra natěšenosti: 25 %

Nesmrtelný (Self/less, režie Tarsem Singh)
Dosud nejlepším filmem vizuálního mága Singha byl Pád (2006), natočil také Celu (2000), Válku bohů (2011) a Sněhurku (2012). A tak se mi zdá, že na spíše průměrně vyhlížející thriller o miliardáři, které nechá svou mysl z vlastního umírajícího těla přenést do cizí, mladší "schránky", je ho malinko škoda, podobně jako herců (Ben Kingsley a Ryan Gosling, který bude mnohem zajímavější příští rok jako Deadpool).
Míra natěšenosti: 45 %

Tarsem Singh. Od Sirab (Vlastní dílo) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons

Vykolejená (Trainwreck, režie Judd Apatow)
Dosud jsem žádnou z Apatowových "ód na inteligentní vulgárnost", jak je označil uživatel Alqarin na ČSFD, neviděla (patří mezi ně 40 let panic a Zbouchnutá). Jeho novinka vypráví o v práci úspěšné třicátnici Amy (Amy Schumer), vyznávající nezávazný životní styl. Dostane za úkol udělat rozhovor s doktorem (Bill Hader), který si sex na jednu noc s ní chce zopakovat. Z čehož je trochu... inu, vykolejená, o to víc, že na rozdíl od svých předchozích milenců na jedno použití se jí ho vlastně nechce odmítnout. Jak tohle asi dopadne, hm?
Míra natěšenosti: 40 %

sobota 1. srpna 2015

Recenze - V hlavě (Inside Out)

Uplynulá pětiletka se u Pixaru nesla především ve znamení pokračování úspěšných titulů z minulosti (Toy Story 3, Auta 2, Univerzita pro příšerky, výjimku představuje jen Rebelka z roku 2012). O to více potěší originalita patnácté pixarovky (jako obvykle vzniknuvší v koprodukci s Disneym), jejíž děj se odehrává převážně v hlavě jedenáctileté Riley. Ta je jako každý ovládána základními emocemi - Radostí, Smutkem, Vztekem, Strachem a Znechucením. Emoce v podobě postaviček zabarvují hrdinčiny vzpomínky a na konci každého dne je z hlavního velitelství odesílají do dlouhodobé paměti. Občas se stane, že některá ze vzpomínek je určena jako klíčová, ta se potom uchovává na zvláštním místě v hlavním velitelství. Klíčových vzpomínek má Riley pět, každá z nich je svázána s jedním jejím osobnostním ostrovem (rodiny, přátelství, hokeje, blbnutí a poctivosti).

Vstup do studií Pixar. "Pixar - front gates". Licensed under Public Domain via Wikimedia Commons - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pixar_-_front_gates.jpg#/media/File:Pixar_-_front_gates.jpg

Chaos uvnitř dívčiny hlavy vypukne spolu s přestěhováním rodiny (rodiče dostali nejhvězdnější dabéry, Diane Lane a Kylea MacLachlana) z idylického domku v Minnesotě do poněkud omšelého bytu v San Franciscu. Radost a Smutek se nedopatřením ocitnou v dlouhodobé paměti spolu s klíčovými vzpomínkami a k hlavnímu ovládacímu panelu má přístup poněkud nevyvážená trojice Vztek, Strach a Znechucení. Navíc se jeden po druhém hroutí osobnostní ostrovy, takže začíná hra o čas... Spolu s putováním Radosti a Smutku divák objevuje další části hravě vykresleného Rileyina vnitřního světa. Mezi vzpomínkami je tu ztracen také dívčin imaginární kamarád Bing Bong, jenž se postará o snad nejdojemnější okamžik celého filmu.

Vtipů je tu požehnaně, a to jak pro dětské, tak pro dospělé publikum. Ve 2D verzi s titulky jsem ocenila např. parádní dabing Smutku (má ho na svědomí Phyllis Smith známá např. z americké verze Kanclu) a některé hlášky, třeba "goodbye happiness, hello loneliness" (popkulturních narážek je nicméně v celém snímku málo, čímž se V hlavě příjemně odlišuje od většiny současné animované produkce). K nejzábavnějším se řadí momenty, kdy nahlížíme do hlavních velitelství jiných postav (při závěrečných titulcích nejen lidských). Celé to má spád, a ač je konec předvídatelný, z kina jsem odcházela se směsicí Radosti a (příjemného) Smutku, resp. dojetí.

Zkušenější z dvojice režisérů, Pete Docter, se podílel na filmech Vzhůru do oblak (2009) a Příšerky s. r. o. (2001). "Pete Docter Cannes 2015" by Georges Biard. Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pete_Docter_Cannes_2015.jpg#/media/File:Pete_Docter_Cannes_2015.jpg

V listopadu se chystá do kin ještě jedna originální pixarovka, Hodný dinosaurus, v dalších letech jsou pak na řadě pokračování hitů nazvaná Finding Dory a Toy Story 4. Tak si toho neokázalého klenotu nazvaného V hlavě važme.

Verdikt: 85 %
 
Filmový koláč - V hlavě