V bavorském hlavním městě se nachází Bavaria Filmstadt, Filmmuseum a související Münchner Filmzentrum, miminálně jedno pozoruhodné kino, Hochschule für Fernsehen und Film a Film Akademie. Každoročně se zde koná filmový festival - letos proběhl na přelomu června a července 33. ročník. Pozvání přijali např. Udo Kier, Isabelle Hupert, Wim Wenders a Jiří Mádl, který zde uvedl svůj snímek Pojedeme k moři.
Mnichovské Filmmuseum založené před 51 lety pod hlavičkou Münchner Stadtmuseum tak trochu klame názvem - od muzea bych čekala nějaké ty expozice, tato instituce se ovšem věnuje primárně restaurování snímků (v archivu uchovává na 6 000 filmových kopií), jejich vydávání na DVD a provozování cinefilského kina. V něm se pravidelně promítají němé i zvukové, slavné i téměř neznámé filmy.
Vchod do městského muzea na St.-Jakobs-Platz. Vpravo zve Filmmuseum na retrospektivu filmů mnichovského rodáka Percyho Adlona. |
Poblíž Filmmuseum se nachází sídlo "společnosti přátel mnichovského filmového muzea" s názvem Münchner Filmzentrum. To mě zaujalo nabídkou publikací věnovaných historii německé kinematografie nebo hollywoodského hororu, a také snímkům Metropolis (1927) a Upír Nosferatu (1922). Prý se dají objednat jen písemně... Alespoň jsem si v krámku na dvorku Stadtmuseum pořídila pohlednice s Marlene Dietrich a Romy Schneider.
Další dva filmo-seriálové suvenýry - sadu polopencí ze Západozemí (Hra o trůny, aby bylo úplně jasno) a koženou peněženku à la Pulp Fiction - jsem zakoupila v obchůdku s merchandisignem The Item Shop, který zrovna slavil první narozeniny. Jasně, Julesova peněženka s půvabným nadpisem je přes několik e-shopů k dostání i v ČR, ale v Mnichově mě vyšla (i při současném kurzu eura) levněji než přes internet (kde bych navíc hradila poštovné). Snad nejvíc suvenýrů v The Item Shop mají k seriálu Pán času, a to včetně policejní budky, která tu slouží jako šatna.
Kromě zmíněného obchodu se suvenýry jsem měla naplánovanou když už ne návštěvu, tak alespoň cestu kolem malého kina nazvaného Museum Lichtspiele. Bylo otevřeno už v r. 1910 a od r. 1977 se tu každý týden (momentálně dvakrát týdně) hraje kultovní The Rocky Horror Picture Show (bohužel zrovna v jiné dny, než kdy jsem ve městě pobývala). Fanoušci téhle svérázné podívané si v kině mohou kromě plakátu opatřit sadu s nezbytnými rekvizitami používanými při určitých scénách (patří mezi ně rýže, párty klobouček nebo řehtačka).
Krásně staromilská prezentace filmů promítaných v Museum Lichtspiele. |
Plakát The Rocky Horror Picture Show na chodbě kina Museum Lichtspiele. |
Že se na film dá narazit i neplánovaně, dokazuje můj výlet do areálu Olympiapark, kde se v r. 1972 uskutečnily letní olympijské hry (viz Spielbergův film Mnichov z r. 2005 pojednávající o únosu a zavraždění jedenácti izraelských sportovců). U tamní Olympiaturm se nachází jakýsi "chodník slávy" s otisky rukou různých celebrit, převážně hudebníků - ale je tam k nalezení také herečka Liza Minnelli. Z vyhlídky nacházející se ve výšce 185 m bylo kromě celého Mnichova a blízkého i vzdáleného okolí (včetně Alp) jako na dlani vidět letní kino v Olympiaparku (má i vlastní stránky zde). V neposlední řadě jsem při prohlídce centra u jednoho knihkupectví spatřila vystavenou knihu filmových receptů (dá se koupit přes Amazon).
Kino u Olympiasee ze závratné výšky. |
Největší filmovou atrakcí pro turisty může být Bavaria Filmstadt fungující od roku 1981. OK, sice recenze návštěvníků nic moc, ceny vstupného přemrštěné (kompletní prohlídka vyjde na 27,50 eur), ale kdybych měla čas zajet do jižního cípu Mnichova, kde se tohle "filmové městečko" rozprostírá, a absolvovat prohlídku, šla bych do toho. Protože, přátelé, můžete se tu "proletět" na hřbetě pravého Falca z Nekonečného příběhu a ještě ke všemu si ho (za necelých 17 eur) pořídit jako plyšáka (říkají mu Glücksdrache a paradoxně jsem ho viděla vystaveného v Olympiaturm, kde ho však neprodávali). A pro někoho může být velkým lákadlem také procházka stísněnými kulisami z Ponorky (1981) nebo zážitkové 4D kino. V době mého pobytu tam také byla k vidění výstavka filmových kostýmů.
Filmstadt vzniklo v r. 1981, kdy se pro kulisy právě dokončené Ponorky hledalo nějaké využití. Smutné ovšem je, že hlavními filmovými taháky jsou zde dnes kromě Nekonečného příběhu (1984) a Ponorky už jen snímky Michaela Herbiga (u nás jsou nejznámější Manituova bota z r. 2001 a Sissi a Yetti z r. 2007). A také nekonečný seriál, resp. telenovela Sturm der Liebe, u nás uváděná zatím pod názvy: Sladká Laura, Miriam a Robert, Samia a Gregor, Emma a Felix, Sandra a Lukas, Eva a Robert, Tereza, Moric a Konstatntin, Marlene a Konstantin a konečně Pauline a Leonard (TV Barrandov iniciativně rozdělila tento již více než 2 000 epizod čítající útvar na "řady" pojmenované většinou podle hlavní dvojice).
Sečteno a podtrženo, Bavaria Filmstadt vytváří dojem, že se německá kinematografie posledních více než dvou desetiletí prakticky nemá čím chlubit. Přitom ale - kromě přehršle "romantických" filmů a pohádek - vyprodukovala řadu pozornost zasluhujících snímků, např. Baader Meinhof Komplex (v koprodukci s Francií, 2008), Životy těch druhých (2006), Pád třetí říše (v koprodukci s Itálií, 2004) nebo Lola běží o život (1998). Filmstadt sází spíše na osvědčená, bohužel však jen starší nebo ne právě kvalitní lákadla pro turisty (zřejmě primárně rodiny s dětmi), což je podle mě na škodu. Nicméně filmový fanda si v Mnichově na své přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat