Hledá se ten pravý Drákula, část druhá

4. Gary Oldman - Drákula (Dracula, režie Francis Ford Coppola, 1992)

Coppola si pro svoji ambiciózní adaptaci Stokerova románu vybral jako hlavní hvězdu Garyho Oldmana, který měl tehdy za sebou např. úlohu baskytaristy Sex Pistols ve snímku Sid a Nancy (1986). Jeho proslulejší role (v Leonovi, Pátém elementu, Harrym Potterovi a Temném rytíři) přišly až později. Oldmanovi bylo v roce vzniku snímku 34 let, byl tedy mladší než předchozí představitelé Drákuly vzpomínaní v první části článku - Max Schreck (43), Béla Lugosi (49) i Christopher Lee (36 let v prvním drákulovském filmu, 54 v posledním). Také dva následující představitelé měli v době vzniku filmů o něco vyšší věk (Richard Roxburgh - 41 let, Luke Evans - 35 let). Z celé šestice Drákulů je Oldman se svými 174 cm zároveň nejmenší. Režisér mu věnoval rakev, prý aby se lépe vžil do role.

Gary Oldman v r. 2000. Autor: Dribbler.

Na Coppolova Drákulu jsem se těšila velmi, ostatně zbožňuji trilogii Kmotr. Bohužel během celého filmu mě "zmáhala" výrazná stylizace a jakási "divadelnost". Třeba kostýmy jsou jistě úchvatné, jenže někdy méně je více. A takový Keanu Reeves mi jako Jonathan Harker vůbec neseděl. Proti Oldmanovi v roli hraběte ovšem nic nenamítám. Ale nejdůležitější je, že oproti starším drákulovským filmům zde došlo k výraznému posunu v pojetí Drákuly - poznáváme ho jako lidskou bytost, která se teprve vlivem osudové tragédie promění v krvelačnou bestii. I poté však, jak upozorňuje Douglas (zde), zůstává tragickou lidskou postavou, navíc Mina Harker zde není pouhou jeho obětí, ale partnerkou. Přesto má film velmi daleko k nějaké "civilnosti" a panuje v něm slušně hororová atmosféra vyplývající z nadpřirozených schopností upírů a jejich animálnosti.

5. Richard Roxburgh - Van Helsing (Van Helsing, režie Stephen Sommers, 2004)

Tahle Sommersova slátanina (přitom první Mumii mám ráda) je jedna velká tragédie a ze všech zmršených klasických postav to tu podle mého názoru nejvíc schytal právě Drákula. S klidem bych ho nazvala nejhorším Drákulou všech dob. Australanovi Roxburghovi bylo v době natáčení 42, což je řekněme optimální "drákulovský" věk, a jeho nejznámější rolí byl (a vedle Drákuly dosud je) hlavní záporák, Vévoda, v Moulin Rouge (2001). Krátce přes Van Helsingem si zahrál Sherlocka (vida, paralela s Christopherem Lee) v TV filmu Pes baskervillský a objevil se v Lize výjimečných.

Hugh Jackman, Kate Beckinsale a nešťastný Drákula Richard Roxburgh. „VanHelsingComicCon2003“. Licencováno pod Creative Commons Attribution 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:VanHelsingComicCon2003.jpg#mediaviewer/File:VanHelsingComicCon2003.jpg

Musím říct, že i Dana Morávková byla ve své roli ve Van Helsingovi méně strašlivá nežli Richard Roxburgh. Spíš než typově nevhodným obsazením to ale podle mého názoru bylo scénářem, režií a nadužívanými počítačovými triky. Však ani Hugh se v úloze Van Helsinga zrovna neblýsknul, resp. mu vůbec nesedla, i když se zjevně snažil. Každopádně Roxburgh postrádá jakékoliv upírské charisma a "má mnohem blíž k excentrickému padouchovi z bondovky (i když ti pravda nechodí zuřivě gestikuluje po zdech a neplodí miliony vajec malých upířat) než k temné a zneklidňující postavě, která by měla děsit a vyvolávat odpor" (Douglas ve svém článku). Prostě Drákula k politování.

6. Luke Evans - Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold, režie Gary Shore, 2014)

Evans před Drákulou stihl ztvárnit slušnou řádku většinou "kostýmních" rolí: např. Apollóna v Souboji Titánů (2010), šerifova hrdlořeza v Robinu Hoodovi (2010), Aramise ve Třech mušketýrech (2011), Dia ve Válce Bohů (2011) a Barda Lučištníka v druhém a třetím Hobitovi (2013 a 2014). Právě v duchu hobitovské trilogie se zdá kráčet i nejnovější drákulovský film - důraz je kladen na efektní digitální scenérie a bitvy, a to za cenu určité obsahové zploštělosti (soudě na základě ukázek). Pojetí Drákuly by se vskutku dalo nazvat převratným - je z něj už veskrze lidský hrdina, milující otec (!), který se stane upírem, aby ochránil svého synka. Dojemné až na půdu. Toto pojetí svým tragicko-romantickým zaměřením navazuje spíše na Coppolova Drákulu než na všechny ostatní uvedené.

„Luke Evans 2014“ od Christopher William Adach from London, UK – WP - random_-27. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Luke_Evans_2014.jpg#mediaviewer/File:Luke_Evans_2014.jpg

Evans by měl vbrzku ztvárnit hlavní roli v remaku Vrány. Zaškatulkován tedy díky svým ostře řezaným rysům a zachmuřenému pohledu je, ovšem rozhodně ne pouze do role Drákuly tak, jako byli Max Schreck, Béla Lugosi a částečně i Christopher Lee (se kterým se Evans setkal v Hobitovi).

Seriáloví Drákulové

Drákulovské (a vůbec upírské) téma v seriálech můžeme rozdělit na období před a po "stmívací" a "upírskodeníkovské" vlně, která propukla v roce 2008. Seriály, ve kterých by byl Drákula hlavní postavou, jsou však - s vyjímkou toho nejnovějšího s Jonathanem Rhys Meyersem - u nás prakticky neznámé (např. rodinná komediální série Young Dracula z r. 2006, dále Dracula: The Series z r. 1990 a The Curse of Dracula z r. 1979). Každopádně spolu s filmovou Twilight ságou (2008-2012) a seriálem Upíří deníky (od r. 2009) se z upírů stali veskrze romantičtí idolové. Také v Pravé krvi (od r. 2008) jsou upíři do značné míry zromantizováni, přitom však nejde o počin určený primárně pro náctileté divačky.

Už ve Whedonově Buffy, přemožitelce upírů (1997-2003), resp. ve filmu, který seriálu předcházel (1992), se z vampýrů stali objekty touhy náctileté hrdinky a podobně starých divaček. Jenže, jak upřesňuje Douglas, na rozdíl od Stmívání zde "byl tento koncept součást sofistikované postmoderní hry". To můžeme krásně vidět právě na postavě Drákuly, která se objevila v 1. epizodě 5. řady (z r. 2000). Jeden z hrdinů, Buffyin tehdejší přítel-smrtelník Riley, se ptá proslulého upíra Spikea: "Co víš o Drákulovi?" A Spike na to: "Ten zmetek mi dluží jedenáct liber." Spike si dále stěžuje, že Drákula ublížil "upírstvu" víc než kterákoliv přemožitelka - tím, že každý zná jeho příběh, také každý ví, jak upíry zabít.

 Také vyjde najevo, že Drákula kdysi randil s Anyou, bývalou démonkou pomsty a nyní členkou party okolo Buffy. Celá epizoda má vůbec spíše komediální nádech a Drákula, obvykle pojímaný jako nejstarší a nejmocnější z upírů, paradoxně nepředstavuje pro Buffy a její přátele žádnou vážnější hrozbu. Ztvárnil ho Rudolf Martin a jeho slavný upír se vyznačuje určitou elegancí (oproti "rváčským" upírům okolo) a používáním magie, např. ovládání mysli (více zde). Zajímavostí je, že Martin si Drákulu zahrál ještě v televizním filmu Dark Prince: The True Story of Dracula (také 2000) zaměřeném na vykreslení osudu skutečného historického Vlada.

Jinou cestou než seriály posledních dvou dekád se vydává Drákula (2013) s charismatickým Meyersem (Tudorovci, Match Point - Hra osudu) v hlavní roli. Zčásti se zdá odkazovat na staromilsky romantické pojetí Drákuly ve filmech Coppoly a Shorea. Stejně jako u Coppolova snímku zde hrabě přijíždí do Londýna konce 19. století (v tomto případě za účelem pomsty jednomu prohnilému řádu, který z něj udělal upíra) a potkává reinkarnaci své bývalé manželky. Seriál je hodnocen jako průměrné dílo, vznikla jen jedna řada.

„Jonathan Rhys Meyers Cabourg 2013“ od Georges Biard – Vlastní dílo. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jonathan_Rhys_Meyers_Cabourg_2013.jpg#mediaviewer/File:Jonathan_Rhys_Meyers_Cabourg_2013.jpg

Závěr

Novodobější představitelé Drákuly v průměru omládli a ztratili na výšce. Zároveň jsou se svými drákulovskými rolemi mnohem méně "osudově" spjatí. A jak vystihuje Douglas (byť jeho článek - zde - vznikl ještě před posledním drákulovským filmem), "od animálního monstra přes efemérního aristokrata a dekadentní[ho] člověka připomínající[ho] zrůdu se Drákula stal plnohodnotným člověkem, postavou stejně psychologicky bohatou, jako jsou ostatní hrdinové jeho filmového světa." V případě filmu Drákula: Neznámá legenda to zřejmě platí na 100 % a bude zajímavé sledovat, jestli a kdy se tento trend opět zvrátí a vrátí se ten "pravý" Drákula, kterého pro mě představuje spíše monstrum z jiného světa à la Nosferatu Maxe Schrecka, příp. nebezpečný a animální, byť již také citově rozervaný Drákula Garyho Oldmana.