Umělec (The Artist, režie Michel Hazanavicius, 2011)
Snímek, který se (prakticky) obejde bez mluveného slova a přitom zaujme i necinefila. Při sledování jsem se většinu času musela přitrouble usmívat - kromě chvil dojetí nad psíkem a jeho nešťastným páníčkem. Díky tvůrcům za rozumnou délku stopáže.
****
Králova řeč (The King's Speech, režie Tom Hooper, 2010)
Jasně, skvělý Firth, dobří Rush a Bonham Carter... Přesto mi tenhle film úplně nesedl, nedokázal mě skutečně strhnout (tam, kde by se to patřilo). Holt britská rezervovanost.
****
Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire, režie Danny Boyle, 2008)
Boyle překvapil indickým kýčem s nadupaným soundtrackem. A já mu to sežrala i s navijákem. Akademie ostatně též.
****
Pán prstenů: Návrat krále (The Lord of the Rings: The Return of the King, režie Peter Jackson, 2003)
Tak konečně bez váhání za plný počet! I když zrovna na třetím LOTRovi jsem oproti dvěma předchozím dílům už v kině shledala několik málo nedostatků...
*****
Chicago (Chicago, režie Rob Marshall, 2002)
Bravurní tanečně-hudební vystoupení, Zeta-Jones a Zellweger v rolích, které jim musela závidět nejmíň polovina kolegyň. Akorát že většinu děje jsem zapomněla zhruba do měsíce.
****
Pán prstenů: Společenstvo... No dobře, tenhle film v roce 2001 nevyhrál. Ale měl! A Čistou duši jsem na protest neviděla.
Gladiátor (Gladiator, režie Ridley Scott, 2000)
Počkat, takže on dva roky po sobě vyhrál snímek s Crowem v hlavní roli? Tak teď jsem ještě naštvanější. Ale tenhle film není úplně marnej, no... Hvězdička dolů za poněkud plytký obsah, palec nahoru za Phoenixe!
****
Zamilovaný Shakespeare (Shakespeare in Love, režie John Madden, 1998)
Jednou jsem s mírným despektem prohlásila, že akademici ještě zblblí Titanicem další rok vsadili zas na romantiku. A pak jsem ten film konečně viděla. Sice není dokonalý, ale je okouzlující.
****
Titanic (Titanic, režie James Cameron, 1997)
Řemeslně skvěle zvládnuté a strhující. Ať mi nikdo netvrdí, že není jedním z nejlepších filmů 90. let. Tohle bude klasika ještě za padesát let.
*****
Anglický pacient (The English Patient, režie Anthony Minghella, 1996)
Velmi dlouhé. Krása pouště, pomalu a pečlivě budovaný příběh zakázané lásky... Úchvatná záležitost, jen bych obešla se obešla bez vedlejší lovestory Juliette Binoche, ač zrovna ta za svůj výkon dostala Oscara.
****
Statečné srdce (Braveheart, režie Mel Gibson, 1995)
Slušný biják, ve kterém historie (podobně jako v Gladiátorovi) dostává na frak, což mi ovšem až tolik nevadilo. Gibson si do hlavní role těžko mohl obsadit někoho vhodnějšího nežli sebe.
***
Forrest Gump (Forrest Gump, režie Robert Zemeckis, 1994)
Vyděračsky dojímavé a nezapomenutelné.
*****
Schindlerův seznam (Schindler's List, režie Steven Spielberg, 1993)
Parádní kamera a Spielberg ve své možná nejlepší režisérské formě - ve srovnání s mladším, podobně drsným, ale poněkud odosobněným a dost na efekt vystavěným Polanského Pianistou u mě jednoznačně vede Schindlerův seznam. Místy mi film připomínal i můj oblíbený, byť o poznání komornější Obchod na korze. Scény likvidace krakovského ghetta představují jeden z vrcholů snímku, avšak toho zapamatováníhodného se tu najde mnohem víc. Ralph Fiennes jako Amon Göth ztělesňuje zákeřnější Zlo než jako Voldemort; bezchybní jsou i Liam Neeson a Ben Kingsley (ten se zde dokázal i přes prakticky stejné kulaté brejličky oprostit od Gándhího a minimalisticky ztvárnit ustaraného židovského účetního).
*****
Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs, režie Jonathan Demme, 1991)
Mnoho povyku pro nic, resp. pro krátký, byť samozřejmě mistrovský Hopkinsův part - zbytek šedý průměr. Hannibala (2001) jsem prostě ocenila víc.
***
Tanec s vlky (Dances with Wolves, režie Kevin Costner, 1990)
I po patnácti letech velmi dobrý film, který ani zarytým cynikům nedává šanci proti jeho vyznění cokoli kloudného namítat.
****
Rain Man (Rain Man, režie Barry Levinson, 1988)
Viděla jsem až před několika roky a vážně mě to dostalo. Vcelku prostý příběh natočený s velkou dávkou citu a také laskavého humoru (ne toho českého, naštěstí).
*****
 |
| "Academy Awards Ticket 1988" by photo by Alan Light. Licensed under CC BY 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Academy_Awards_Ticket_1988.jpg#mediaviewer/File:Academy_Awards_Ticket_1988.jpg |
Poslední císař (The Last Emperor, režie Bernardo Bertolucci, 1987)
Tak sledování tohohle snímku pro mě bylo docela utrpením. Samozřejmě úchvatná vizuální stránka a vůbec, jenže hlavní postava jakoby zůstávala za těžkým závěsem filmové velkoleposti a z celé té monumentálnosti mi nakonec v hlavě uvízlo jen pár střípků.
***
Četa (Platoon, režie Oliver Stone, 1986)
Tohoto filmu jsem se bála, ale celkem zbytečně - už jsem viděla i drsnější a depresivnější záležitosti. Každopádně sílu to má.
****
Vzpomínky na Afriku (Out of Africa, režie Sydney Pollack, 1985)
Nádherný snímek, který si člověk musí prožít, dýchat s hlavními postavami - což díky Meryl a Robertovi, skvostné kameře a božské hudbě není nijak obtížné. A na konci čeká slzavé údolí...
*****
Amadeus (Amadeus, režie Miloš Forman, 1984)
Po Goyových přízracích můj nejméně oblíbený film od Formana. Vždycky se radši znovu kouknu na Přelet, Vlasy, Valmonta, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko, než na Amadea. Formanovi dle mě prostě víc sluší komornější příběhy. Ale řemeslně zvládnuté je to mistrně, o tom žádná.
****
Gándhí (Gandhi, režie Richard Attenborough, 1983)
Z dnešního pohledu trochu zdlouhavé. Avšak neumím si představit, že by v současnosti nebo vůbec někdy o Gándhím mohl být natočen lepší film...
*****
Lovec jelenů (The Deer Hunter, režie Michal Cimino, 1978)
Á, už jsme v 70. letech, které považuji za éru, kdy se často točili "odtažité" filmy s postavami, do kterých bylo obtížné až nemožné se vcítit. Takový je i Lovec jelenů, hořká obžaloba války ve Vietnamu a jejích ničivých následků "doma", tj. v USA. Následků pro jedince, kteří si tím peklem prošli. Bohužel film samotný je tak trochu diváckým peklem, které se vleče zdánlivě donekonečna. Přesto stojí za vidění.
****
Annie Hallová (Annie Hall, režie Woody Allen, 1977)
Lepší s každým dalším zhlédnutím, esence toho nejpovedenějšího z Woodyho stylu.
****
Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo's Nest, režie Miloš Forman, 1975)
Tomuhle snad nejde nic vytknout. I moji rodičové, a to nejsou žádní cinefilové, na to dokázali zhypnotizovaně koukat od začátku do konce. Dvakrát.
*****
Kmotr II (The Godfather: Part II, režie Francis Ford Coppola, 1974)
Řadím se mezi ty, kteří dvojku považují za lepší než jedničku. Kromě Pacina zde exceluje De Niro jako mladý Don Vito. Skvostně využitých 200 minut.
*****
Podraz (The Sting, režie David S. Ward, 1973)
27. nejlepší film na ČSFD. Fenomenální dvojice Redford-Newman. Chtělo se mi to líbit, ale nelíbilo. Možná špatný den? Raději nehodnotím hvězdičkami.
Kmotr (The Godfather, režie Francis Ford Coppola, 1972)
Jednička kmotrovské série podle mě doplácí na výše uvedenou sedmdesátkovou odtažitost. I tak to na plný počet stačí. Akorát považuju za hroznou nespravedlnost, že tváří prvního Kmotra je Brando. Už od prvního filmu to přece celé táhne Al Pacino. Howgh, domluvila jsem.
*****
My Fair Lady (My Fair Lady, režie George Cukor, 1964)
Odzbrojující Audrey v trochu přeslazené adaptaci Shawova Pygmaliónu s poněkud přepálenou stopáží a líbeznými melodiemi.
****
 |
| Audrey Hepburn při natáčení My Fair Lady s kameramanem Harrym Strandlingem starším. „Harry Stradling-Audrey Hepburn in My Fair Lady“ od unknown (Warner Bros.) – http://acertaincinema.com/media-tags/harry-stradling/. Licencováno pod Public domain via Wikimedia Commons. |
Ben Hur (Ben-Hur, režie Miklós Rózsa, 1959)
Jedenáctioscarový velkofilm, který mě už v mém útlém věku dokázal zaujmout.
****
_(5851596043).jpg) |
| Kostýmy z filmu Ben Hur. Od pop culture geek from Los Angeles, CA, USA [CC-BY-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons |
Cesta kolem světa za 80 dní (Around the World in Eighty Days, režie Michael Anderson, 1956)
Niven se ve své úloze zajísté blýsknul, potěší i rolička Marlene Dietrich. Ale k čemu to, když je vše utopené v oceánu nudy? Tenhle kousek prostě zubu času zrovna dvakrát neodolal.
**
Mrtvá a živá (Rebecca, režie Alfred Hitchcock, 1940)
Většina Hitchcockových filmů působí mnohem moderněji a svěžeji, než by jeden vzhledem k době jejich vzniku předpokládal. Celkem to platí i v případě Rebeky, i když Hitchcock jistě natočil lepší filmy.
****
Jih proti Severu (Gone with the Wind, režie Victor Fleming, George Cukor, Sam Wood, 1939)
Předlouhá rozmáchlá kostýmní freska s charismatickými představiteli hlavních rolí. Několik scén vyčnívá, zbytek odvál vítr.
***
 |
| Plakát k filmu Jih proti Severu. Od Employee(s) of MGM [Public domain], prostřednictvím Wikimedia Commons |
Pozn.: vyškrtnuté snímky jsem mezitím stihla zhlédnout
Žádné komentáře:
Okomentovat