1. Max Schreck - Upír Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, režie Friedrich W. Murnau, 1922)
Je známo, že Murnau nezískal práva na zfilmování Stokerova románu (to se později podařilo Bélovi Lugosimu, když podle ČSFD "přemluvil" vdovu po Stokerovi), proto je z upíra "nosferatu", hlavní postava se jmenuje hrabě Orlok a děj se od předlohy částečně odchyluje. Sama bych Schreckova "Drákulu" nepopsala lépe nežli Douglas, který ho vystihuje jako "animální monstrum odkudsi odjinud". Tento upír šíří hrůzu výhradně svou nelidskostí, o jeho původu či předešlých osudech se nedozvíme nic. Schreck sice svým způsobem značně přehrává (což v té době jistě nebylo nic neobvyklého), ale celkovým zjevem, chůzí atd. působí prostě natolik monstrózně, že se nelze divit fámám o jeho skutečném upírství, které se tehdy začaly šířit.
 |
| Hrabě Orlok vs. popkultura - graffiti v argentinském městě Rosario (3. března 2006 vyfotografoval Pablo D. Flores). Záběry z Upíra Nosferatu se objevily např. v klipu Queen k písni Under Pressure. |
Paradoxně jsem dříve než originál zhlédla mystifikaci o natáčení Murnauova snímku s názvem Ve stínu upíra (2000), kde se do Schrecka, zde pojatého jako opravdového upíra, vžil William Dafoe, zatímco Murnaua si střihnul John Malkovich. Hlavní "hrdina" je tu do určité míry polidštěn - ve scéně, kdy si promítá východ slunce, který nemůže spatřit na vlastní oči, vyvolává soucit. Za zhlédnutí stojí oba filmy - i ten němý je koukatelný a přes propast času v jistých momentech slušně hororový.
2. Béla Lugosi - Dracula (Dracula, režie Tod Browning, 1931)
První oficiální snímek s Drákulou jsem sice neviděla (trailer zde), ale díky životopisnémmu komediálnímu dramatu Ed Wood (1994) se mi vryl do paměti představitel hlavní role, Béla Lugosi. Toho v mém oblíbeném Burtonově filmu ztvárnil Martin Landau (mimochodem otec herečky Juliet Landau známé z role upírky Drusilly v seriálu Buffy, přemožitelka upírů) a za svůj výkon byl oceněněn Zlatým glóbem i Oscarem.
Lugosi se narodil v Rumunsku (jak stylové!) a ještě před filmovou verzí hrál Drákulu od r. 1927 v divadelním představení na Brodwayi. Obrovský úspěch představení i filmu bývá připisován právě Lugosimu, který se pak objevil ještě v řadě hororových snímků. Ke sklonku života spolupracoval s "nejhorším režisérem všech dob" Edwardem D. Woodem Jr., jehož ve zmíněném filmu ztvárnil Johnny Depp. Na vlastní přání byl Lugosi pohřben v drákulovském kostýmu...
 |
| Bela Lugosi Od Screenshot from "Internet Archive" of the movie Dracula (1931) (http://www.archive.org/details/Dracula1931-Trailer) [Public domain], prostřednictvím Wikimedia Commons |
Jak píše Douglas, a jak je patrné i z ukázek, Lugosi pojal Drákulu jako aristokrata (v duchu Stokerovy předlohy) a opatřil ho "seladonskou nonšalancí" (Douglas). To už se dnes jaksi nenosí, současnější představitelé Drákuly si navíc o takovém souznění s touto temnou postavou, jaké fungovalo v případě Schrecka a Lugosiho, mohou nechat jen zdát. V pořadí další nejvýznamější představitel Drákuly Christopher Lee už se dokázal prosadit i v jiných, typově více či méně odlišných rolích.
3. Christopher Lee - Hrabě Dracula (El Conde Drácula, režie Jesús Franco, 1970)
196 centimetrů vysoký Lee se narodil v roce vzniku Upíra Nosferatu, Drákulu si zahrál poprvé už v roce 1958 (v klasice Dracula, prvním barevném drákulovském snímku) a v průběhu téměř dvou desetiletí ještě několikrát, naposledy v komedii Dracula a syn (1976). Jenže já ho viděla jen v italském filmu z roku 1970. A nutno dodat, že tento horor se mi zrovna dvakrát nelíbil. Atmosféra je místy slušná, ale celkově film působí jaksi lacině a pojetí Drákuly i některých dalších postav považuji za problematické.
Musím se přiznat, že částečně moji nelibost vůči filmu Hrabě Dracula zapříčinila četba verze Drákuly "zkrácené pro mladé čtenáře", v dětství jedné z mých nejoblíbenějších knih (obálka zde). V ní totiž absentovala postava Renfielda. V Hraběti Draculovi se naopak (už rovnou) šílený Renfield v podání Klause Kinského (který si Drákulu sám zahrál ve filmu Upír Nosferatu z roku 1979) objevuje v řadě scén. Nepoučena jsem nechápala, co tam tato dějová linka z blázince pohledává a proč proboha ji scénárista k původnímu příběhu dopsal? Ano, moje chyba, ovšem to, že Kinského postava v rámci filmu působí jak z jiného vesmíru, je také selháním tvůrců (později jsem viděla Coppolovu adaptaci, kde je Renfield zapojen do dějového soukolí a celkové nálady filmu o mnoho lépe).
 |
| Christopher Lee poprvé jako Drákula. Od Screenshot from "Internet Archive" of the movie Dracula (1958) [Public domain], prostřednictvím Wikimedia Commons |
Hrabě Dracula je považován za adaptaci předloze poměrně věrnou (podle některých i věrnější než Coppolův počin). Ovšem Lee jako by se tu jemně řečeno dost nesnažil (možná proto, že šlo o béčkově vyhlížející produkci - někteří současní recenzenti však vyjadřují zklamání také nad jeho výkonem z r. 1958). Méně jemně řečeno (slovy uživatele B!shop v recenzi na ČSFD): "ten měl míň charisma než přejetej ježek". Drákula v podání Christophera Lee je krvelačný chlípník, zejména oproti Orlokovi je tudíž "mnohem lidštější a poznatelnější" (Douglas); spíše než aby děsil, jen odpuzuje svou nadržeností. Každopádně ve filmu víc potěší Kinski jako Renfield (byť je jeho role dosti "mimo") a Herbert Lom jako Van Helsing.
Lee si během svého drákulovského období zahrál např. Sherlocka Holmese, později se stal Rochefortem ve Třech mušketýrech (1973) nebo hrabětem Dooku ve Star Wars (2002 a 2005) a zejména Sarumanem v Pánovi prstenů a Hobitovi. Můžeme předpokládat, že pohřbít by se nechal spíše s čarodějovou holí než s umělými špičáky a černým pláštěm. Pro mě rozhodně není "tím pravým" Drákulou - z nejstarší trojky by u mě asi zvítězil Max Schreck (férově ale počkám s definitivním hodnocením, až konečně poznám Lugosiho Drákulu). Novější trojce a seriálovým Drákulům se podívám na špičáky příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat