Filmů noir jsem neviděla mnoho, vím o některých Hitchcockových snímcích, Wilderovu Sunset Boulevardu, z neonoiru o L. A. - Přísně tajné nebo Sin City. NFF jsem tudíž brala jako jedinečnou příležitost doplnit si v tomto směru filmové znalosti a navíc pobýt v krásném prostředí hradu a jeho okolí. V obci jsou různé možnosti ubytování, informace visí na festivalovém webu a i několik dnů před začátkem festivalu se našla volná místa. Pořadatelé nabízeli možnost zakoupit festivalové pasy (celofestivalový, víkendový, prémiový nebo tzv. štědrý), případně za jednotlivé projekce platit až na místě (vstupenky stály buď 90 nebo 120 Kč). Festival se konal od 20. do 23. srpna, naše nakonec trojčlenná skupinka přijela v pátek 21. a zůstali jsme do neděle.
 |
| Festivalový katalog a placka. |
Program byl nabitý samými lákavými tituly rozdělenými do těchto sekcí: retrospektiva Orsona Wellese, francouzský, gotický a československý noir, pocta Joan Crawford, pocta Johnu Garfieldovi, remaky, parodie. HBO zde promítala seriály Olivie Kitteridge, Znuděný k smrti, Temný případ II a Tony Arzenta plus čínský neonoir Černé uhlí, tenký led. K tomu přičtěte doprovodný program - divadelní představení Leni s Vilmou Cibulkovou v hlavní roli, dva koncerty, přednášku, diskuze s herci a filmaři... Zkrátka nebylo zdaleka možné stihnout všechno. Na každý den jsme měli naplánované tři filmové projekce, tedy celkem devět filmů ze čtyř různých sekcí.
Bohužel jsme chyběli na čtvrteční večerní nebo spíše noční (začátek v 21:15) projekci snímku Noc lovce (1955), před níž předávali cenu Noirové oko Václavu Marhoulovi herci Tomáš Hanák a Vilma Cibulková (ve svých slavných sporých šatech z Mazaného Filipa - foto zde). V pátek po příjezdu jsme začali poměrně zostra - Wellesovou Dámou ze Šanghaje (1947) v malém sále Joan Crawford. Dále jsme zhlédli v sále Johna Garfielda (ve starém hradním pivovaru) Falešnou hru s králíkem Rogerem (1988) a v noci na zaplněném horním nádvoří Náhlý strach (1952). Po setmění je tu pěkná zima, před plátnem krouží netopýři a já si říkám, jestli nějaký jiný podobný festival má tak skvostné kulisy... a živou černo-bílou kočku jako maskota (foto zde).
Sobotní noirový den jsme začali opět s Orsonem a jeho pozoruhodnou, i když divácky náročnou adaptací Kafkova Procesu (1962). Zbytek soboty se pro nás nesl ve znamení francouzského noiru - odpoledne jsme strávili s Havranem (1943), s temnotou noční oblohy pak ladila Rvačka mezi muži (1955). Před touto noční projekcí se dražily plakáty k filmům Náhlý strach a Havran (ten navíc s DVD). Po opravdu temné sobotě a nedělní dopolední projekci Wellesova Doteku zla (1958) jsme si u stánku koupili speciální noirovou zmrzlinu a vyrazili vstříc dvěma komediím - Nevěrně tvá (1948) a Mrtví muži nenosí skotskou sukni (1982). Druhou jmenovanou byl festival zakončen.
Počasí se vydařilo, nepršelo ani jednou, atmosféra byla skvělá a pořadatelé vybrali a sehnali práva k dobrým a ještě lepším titulům. V publiku často seděli herci (zahlédla jsem Tomáše Hanáka, Jiřího Dvořáka a Hanu Vagnerovou), režiséři (Hynek Bočan) či filmoví publicisté (včetně Američanky Sary Freeman a Němce Matthiase Merkelbacha, který byl mimochodem ubytován ve stejné chalupě jako my). Kdo chtěl, měl možnost s přítomnými odborníky diskutovat o jednotlivých filmech i o žánru filmu noir jako takovém. Festival ukázal, co všechno se pod touto nálepkou může skrývat, že jde o filmy často velmi různorodé.
Zatím není jisté, zda se NFF příští rok přesune jinam nebo zůstane na Křivoklátě. Každopádně si již vydobyl diváckou přízeň a solidní postavení mezi filmovými festivaly v Česku, jakkoli ještě není tolik známý. Pořadatelé o sobě dávají vědět i v zahraničí - o akci se psalo na webu americké Film Noir Foundation. Počínaje druhým ročníkem má festival příhodně temnou animovanou znělku s příběhem na pokračování, ze které by nakonec měl vzniknout krátký film. Já osobně se už moc těším na čtvrtý ročník.
Žádné komentáře:
Okomentovat