Ouija (Ouija, režie Stiles White)
Odfláknutě vypadající hororblbina se spiritistickou tabulkou a partou mladých amatérských vyvolávačů v hlavních rolích.
Míra natěšenosti: 5 %
Sex v Paříži (Sous les jupes des filles, režieAudrey Dana)
V originále se film jmenuj "Pod dívčími sukněmi". Ale Paříž v názvu vždycky lépe prodává, zvlášť ve spojení se sexem, že. Každopádně v obsazení téhle komedie figurují např. Vanessa Paradis, Laetitia Casta a Sylvie Testud. Točila Audrey Dana, dosud známá jako herečka (a ve své prvotině si zahrála taktéž). Nedávné Co jsme komu udělali? mě přeci jen láká víc.
Míra natěšenosti: 20 %
Šéfové na zabití 2 (Horrible Bosses 2, režie Sean Anders)
Jedničku jsem vidět netoužila, tady mě zaujala jen některá jména herců (konkrétně Christoph Waltz, Kevin Spacey a Jamie Foxx). Trailer naznačuje, že to (také) tentokrát bude hodně ubohé a sotva snesitelné.
Míra natěšenosti: 5 %
Tučňáci z Madagaskaru (The Penguins of Madagascar, režie Eric Darnell a Simon J. Smith)
Asi je něco špatně, když toto vyhlíží jako nejkoukatelnější film týdne...
Míra natěšenosti: 25 %
Filmthusiastic - blog pro filmové nadšence
úterý 25. listopadu 2014
neděle 23. listopadu 2014
Filmová muzea
V článku půjde téměř výhradně o muzea "ve světě" - u nás totiž jaksi žádné muzeum věnované československému a českému filmu jako takovému nemáme (alespoň tu tedy poslední dva roky funguje Muzeum Karla Zemana). Situaci se pokoušejí změnit autoři projektu NaFilM (Národní filmové muzeum), kteří mě inspirovali k virtuálnímu porozhlédnutí se po nejrůznějších filmových muzeích. Na závěr prozkoumám také spojení filmových muzeí a crowdfundingu.
V kolébce kinematografie, Francii, funguje filmový archiv Cinémathèque française, který vznikal postupně od 30. let 20. století. V současnosti kromě konzervování a restaurování filmů provozuje kino a knihovnu, navíc zpřístupňuje filmové artefakty v rámci stále expozice (s názvem Passion Cinéma) a také dočasných tematických expozic - aktuálně zde probíhá výstava věnovaná Françoisi Truffautovi. Z rekvizit jsou ve sbírce muzea např. android z Metropolis a model hlavy paní Batesové z Psycha. Francouzštináři si mohou z domova projít virtuální expozice (zde) pojednávající např. o Stanleym Kubrickovi, italském neorealismu nebo německém expresionismu ve filmu. Cinémathèque française sídlí v pařížské rue de Bercy v budově navržené architektem Frankem Gehrym (ten je též jedním z autorů pražského Tančícího domu).
Další (částečně) filmové muzeum se pak nachází v Lyonu - Musée Miniature et Cinéma. Jeho filmová expozice je zaměřená na triky. K vidění jsou tu nejrůznější skvostné modely, rekvizity a kostýmy - Alien (stadia facehugger a dospělec), hůlka Harryho Pottera, maska z V jako Vendeta, robot z Já, robot, protéza, kterou nosil Ron Perlman v Hellboyovi, kostým Robocopa nebo třeba potvůrky z Gremlins.
Jak jsem očekávala, jedno filmové muzeum se nachází přímo v Hollywoodu, v budově pana Maxe Factora, maskéra filmových hvězd. The Hollywood Museum má otevřeno pro návštěvníky od roku 2003. Chlubí se mimo jiné rozsáhlou sbírkou předmětů spjatých s Marilyn Monroe a momentálně také vystavuje např. kolekci mapující harrypotterovské filmy. Atrakci pro cinefily (a lovce fotek s celebritami, byť pouze voskovými) představuje i jen o několik metrů dál stojící Hollywood Wax Museum (to má kromě Los Angeles po Státech ještě další tři pobočky).
O jednom zajímavém americkém muzeu ještě padne zmínka v posledním odstavci. Teď ale zpět do Evropy. V Londýně najdeme The Cinema Museum a London Film Museum. Staromilsky vyhlížející The Cinema Museum bylo založeno v r. 1986, od r. 1998 sídlí v domě, kde jako malý bydlel Charlie Chaplin. Na své si v něm přijdou např. obdivovatelé historické filmové techniky. London Film Museum (dříve The Movieum of London) bylo založeno až v r. 2008 a aktuálně láká na výstavu "největší oficiální sbírky originálních vozidel Jamese Bonda". Krom toho v Londýně studio Warner Bros provozuje harrypotterovskou expozici (česky psaná reportáž zde).
O mnichovských filmových ne-tak-docela-muzeích jsem psala zde. Regulérní filmové muzeum se nachází v Berlíně v rámci Deutsche Kinemathek - Museum für Film und Fernsehen. Jeho stálá expozice ukazuje kinematografii od jejích počátků až do dnešních dnů. Zvláštní pozornost je zde věnována německým snímkům Kabinet doktora Calighariho (1920), Metropolis (1927) a dvojdílnému dokumentárnímu projektu Olympia (1938) Leni Riefenstahl, dále Marlene Dietrich nebo kinematografii éry národního socialismu.
Výčet zahraničních filmových muzeí by samozřejmě mohl být ještě velmi dlouhý - z ne-euroamerických mě zaujaly např. čínské národní filmové muzeum (viz zde) nebo plánované bollywoodské muzeum (viz zde). U nás tedy existuje na začátku článku zmíněné Muzeum Karla Zemana v Saské 3 u Karlova mostu. Jeho nápaditě aranžované a často interaktivní exponáty jistě zaujmou nejen děti, instituce se navíc zabývá restaurováním Zemanových snímků a jejich vydáváním na DVD. Na Moravě se světu filmu dostalo pozornosti např. v ostravském Muzeu hraček, jehož součástí je expozice Disneyana s rozsáhlou sbírkou mapující vývoj Disneyho společnosti.
Co se crowdfundingu a filmových muzeí týče (o filmovém crowdfundingu v Česku viz můj článek zde), podařilo se mi dohledat projekt Muzea historie v Severní Karolíně, které se přes Indiegogo neúspěšně pokoušelo vybrat na expozici orientovanou na úlohu Severní Karolíny ve filmovém průmyslu (prostředky nakonec získalo jinak a výstava už probíhá). Dostatek fanoušků přes Indiegogo nedokázalo oslovit ani americké muzeum zasvěcené pouze (!) snímku Život je krásný (1946), které se jmenuje The Seneca Falls It’s A Wonderful Life Museum & Archives. Tato instituce funguje od roku 2010 a snažila se získat příspěvek na odkup budovy, ve které sídlí (stránka projektu zde). (Ještě dodávám, že přes crowdfunding nasbíralo prostředky turínské Museo Nazionale del Cinema, ovšem "pouze" na restaurování Ferreriho film Audience.) Český NaFilM se tak může stát zřejmě vůbec prvním úspěšným projektem filmového muzea (spolu)financovaným přes crowdfunding.
 |
| Prezentace projektu NaFilM na HitHit. https://www.hithit.com/cs/project/945/pojdte-nafilm-do-muzea |
V kolébce kinematografie, Francii, funguje filmový archiv Cinémathèque française, který vznikal postupně od 30. let 20. století. V současnosti kromě konzervování a restaurování filmů provozuje kino a knihovnu, navíc zpřístupňuje filmové artefakty v rámci stále expozice (s názvem Passion Cinéma) a také dočasných tematických expozic - aktuálně zde probíhá výstava věnovaná Françoisi Truffautovi. Z rekvizit jsou ve sbírce muzea např. android z Metropolis a model hlavy paní Batesové z Psycha. Francouzštináři si mohou z domova projít virtuální expozice (zde) pojednávající např. o Stanleym Kubrickovi, italském neorealismu nebo německém expresionismu ve filmu. Cinémathèque française sídlí v pařížské rue de Bercy v budově navržené architektem Frankem Gehrym (ten je též jedním z autorů pražského Tančícího domu).
_(6691746279).jpg) |
| Sídlo Cinémathèque française. Od dalbera from Paris, France [CC-BY-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons |
Další (částečně) filmové muzeum se pak nachází v Lyonu - Musée Miniature et Cinéma. Jeho filmová expozice je zaměřená na triky. K vidění jsou tu nejrůznější skvostné modely, rekvizity a kostýmy - Alien (stadia facehugger a dospělec), hůlka Harryho Pottera, maska z V jako Vendeta, robot z Já, robot, protéza, kterou nosil Ron Perlman v Hellboyovi, kostým Robocopa nebo třeba potvůrky z Gremlins.
 |
| Tak tenhle Zat'nik'atel (počeštěně zakňaktel) z Hvězdné brány by pro mě v Musée Miniature et Cinéma byl jedním z hlavních lákadel. CC BY-SA 3.0, Alexandre Delesse (Prométhée33) [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons |
Jak jsem očekávala, jedno filmové muzeum se nachází přímo v Hollywoodu, v budově pana Maxe Factora, maskéra filmových hvězd. The Hollywood Museum má otevřeno pro návštěvníky od roku 2003. Chlubí se mimo jiné rozsáhlou sbírkou předmětů spjatých s Marilyn Monroe a momentálně také vystavuje např. kolekci mapující harrypotterovské filmy. Atrakci pro cinefily (a lovce fotek s celebritami, byť pouze voskovými) představuje i jen o několik metrů dál stojící Hollywood Wax Museum (to má kromě Los Angeles po Státech ještě další tři pobočky).
 |
| Tady se nachází The Hollywood Museum. Od Visitor7 (Vlastní dílo) [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons |
O jednom zajímavém americkém muzeu ještě padne zmínka v posledním odstavci. Teď ale zpět do Evropy. V Londýně najdeme The Cinema Museum a London Film Museum. Staromilsky vyhlížející The Cinema Museum bylo založeno v r. 1986, od r. 1998 sídlí v domě, kde jako malý bydlel Charlie Chaplin. Na své si v něm přijdou např. obdivovatelé historické filmové techniky. London Film Museum (dříve The Movieum of London) bylo založeno až v r. 2008 a aktuálně láká na výstavu "největší oficiální sbírky originálních vozidel Jamese Bonda". Krom toho v Londýně studio Warner Bros provozuje harrypotterovskou expozici (česky psaná reportáž zde).
.jpg) |
| Kostým Brada Pitta z Klubu rváčů v London Film Museum. Od Eduardo Otubo (London Film Museum Uploaded by SunOfErat) [CC-BY-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons |
O mnichovských filmových ne-tak-docela-muzeích jsem psala zde. Regulérní filmové muzeum se nachází v Berlíně v rámci Deutsche Kinemathek - Museum für Film und Fernsehen. Jeho stálá expozice ukazuje kinematografii od jejích počátků až do dnešních dnů. Zvláštní pozornost je zde věnována německým snímkům Kabinet doktora Calighariho (1920), Metropolis (1927) a dvojdílnému dokumentárnímu projektu Olympia (1938) Leni Riefenstahl, dále Marlene Dietrich nebo kinematografii éry národního socialismu.
 |
| Sada osobních zavazadel Marlene Dietrich v berlínském muzeu filmu a televize. Od Sailko [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) nebo CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons |
Výčet zahraničních filmových muzeí by samozřejmě mohl být ještě velmi dlouhý - z ne-euroamerických mě zaujaly např. čínské národní filmové muzeum (viz zde) nebo plánované bollywoodské muzeum (viz zde). U nás tedy existuje na začátku článku zmíněné Muzeum Karla Zemana v Saské 3 u Karlova mostu. Jeho nápaditě aranžované a často interaktivní exponáty jistě zaujmou nejen děti, instituce se navíc zabývá restaurováním Zemanových snímků a jejich vydáváním na DVD. Na Moravě se světu filmu dostalo pozornosti např. v ostravském Muzeu hraček, jehož součástí je expozice Disneyana s rozsáhlou sbírkou mapující vývoj Disneyho společnosti.
Co se crowdfundingu a filmových muzeí týče (o filmovém crowdfundingu v Česku viz můj článek zde), podařilo se mi dohledat projekt Muzea historie v Severní Karolíně, které se přes Indiegogo neúspěšně pokoušelo vybrat na expozici orientovanou na úlohu Severní Karolíny ve filmovém průmyslu (prostředky nakonec získalo jinak a výstava už probíhá). Dostatek fanoušků přes Indiegogo nedokázalo oslovit ani americké muzeum zasvěcené pouze (!) snímku Život je krásný (1946), které se jmenuje The Seneca Falls It’s A Wonderful Life Museum & Archives. Tato instituce funguje od roku 2010 a snažila se získat příspěvek na odkup budovy, ve které sídlí (stránka projektu zde). (Ještě dodávám, že přes crowdfunding nasbíralo prostředky turínské Museo Nazionale del Cinema, ovšem "pouze" na restaurování Ferreriho film Audience.) Český NaFilM se tak může stát zřejmě vůbec prvním úspěšným projektem filmového muzea (spolu)financovaným přes crowdfunding.
pondělí 17. listopadu 2014
Premiéry 47. týdne
Hunger Games: Síla vzdoru 1. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 1, režie Francis Lawrence)
Tato sága mě dosud míjí jak ve filmové, tak v knižní podobě. Režisér Lawrence má ovšem u mě plus za Constantinea (2005), takže bych tenhle počin úplně nezatracovala (i když první film režíroval podobně jako u Twilight ságy někdo jiný - v tomto případě Gary Ross).
Míra natěšenosti: 40 %
MY 2 (režie Slobodanka Radun)
Jana Plodková a Ondřej Nosálek v hlavních rolích dalšího českého pokusu o koukatelnou vztahovku. Vidím tu určitou snahu nalákat mladé publikum - jednu z vedlejších rolí si totiž střihnul Adam Mišík a titulní skladbu zpívá Lenny. Zůstávám opatrnou optimistkou.
Míra natěšenosti: 45 %
Tato sága mě dosud míjí jak ve filmové, tak v knižní podobě. Režisér Lawrence má ovšem u mě plus za Constantinea (2005), takže bych tenhle počin úplně nezatracovala (i když první film režíroval podobně jako u Twilight ságy někdo jiný - v tomto případě Gary Ross).
Míra natěšenosti: 40 %
MY 2 (režie Slobodanka Radun)
Jana Plodková a Ondřej Nosálek v hlavních rolích dalšího českého pokusu o koukatelnou vztahovku. Vidím tu určitou snahu nalákat mladé publikum - jednu z vedlejších rolí si totiž střihnul Adam Mišík a titulní skladbu zpívá Lenny. Zůstávám opatrnou optimistkou.
Míra natěšenosti: 45 %
úterý 11. listopadu 2014
Premiéry 46. týdne
Get On Up - Příběh Jamese Browna (Get On Up, režie Tate Taylor)
Životopisná dramata můžu, i když jsou často jak přes kopírák. Tady se bude odvíjet životní příběh vrstevníka Johnnyho Cashe. V hlavní roli převážně seriálový herec Chadwick Boseman. Režisér Taylor uspěl s dramatem Černobílý svět (2011).
Míra natěšenosti: 60 %
Jessabelle (Jessabelle, režie Kevin Greutert)
Další horor, po kterém klesnou ceny starých domů. Ochrnutá hlavní hrdinka se do jednoho takového nastěhuje a začnou se dít divné věci... Však to znáte. Režisér nic moc, trailer nic moc.
Míra natěšenosti: 10 %
Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli, režie Georgij Ovašvili)
Vskutku antimainstreamovka, ukázku si pamatuju z letošního MFF Karlovy Vary, kde tenhle gruzínský film ostatně získal hlavní cenu, a je mi jasné, že to nebude snadná podívaná. Však taky poběží jen v několika kinosálech.
Míra natěšenosti: 40 %
Leviatan (Leviafan, režie Andrej Zvjagincev)
Ruské drama o Koliovi českého Kolju nepřipomíná ani vzdáleně. V Cannes zísalo cenu za nejlepší scénář. "Drsné zobrazení zkorumpovaného Ruska" vypadá v traileru překvapivě relativně koukatelně.
Míra natěšenosti: 55 %
Pavel Wonka se zavazuje (režie Libuše Rudimská)
Dokument, který vzbudil značnou mediální pozornost, část publika svým obsahem pobouřil a prý není zrovna na úrovni ani po režijní stránce.
Míra natěšenosti: 15 %
Železná srdce (Fury, režie David Ayer)
Ayer je scénárista (Training Day, Rychle a zběsile), který stihl natočit už i několik vlastních "chlapských" filmů (Drsný časy, Street Kings, Patrola). Ten nejnovější o jednotce amerických tankistů na sklonku druhé světové války má jedno eso v rukávu, totiž Brada Pitta v hlavní roli. Bojím se ale, že poručíka Aldo Rainea z Hanebných panchartů v téhle podobné, tentokrát poněkud vážnější roli těžko překoná. Pozornost na sebe strhává také Shia LaBeouf v úloze vojáka, který často cituje z Bible - náročné natáčení zjevně dosti prožíval a nakonec se nechal pokřtít.
Míra natěšenosti: 65 %
Životopisná dramata můžu, i když jsou často jak přes kopírák. Tady se bude odvíjet životní příběh vrstevníka Johnnyho Cashe. V hlavní roli převážně seriálový herec Chadwick Boseman. Režisér Taylor uspěl s dramatem Černobílý svět (2011).
Míra natěšenosti: 60 %
 |
| „Chadwick Boseman Deauville 2014“ od Georges Biard – Vlastní dílo. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chadwick_Boseman_Deauville_2014.jpg#mediaviewer/File:Chadwick_Boseman_Deauville_2014.jpg |
Jessabelle (Jessabelle, režie Kevin Greutert)
Další horor, po kterém klesnou ceny starých domů. Ochrnutá hlavní hrdinka se do jednoho takového nastěhuje a začnou se dít divné věci... Však to znáte. Režisér nic moc, trailer nic moc.
Míra natěšenosti: 10 %
Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli, režie Georgij Ovašvili)
Vskutku antimainstreamovka, ukázku si pamatuju z letošního MFF Karlovy Vary, kde tenhle gruzínský film ostatně získal hlavní cenu, a je mi jasné, že to nebude snadná podívaná. Však taky poběží jen v několika kinosálech.
Míra natěšenosti: 40 %
Leviatan (Leviafan, režie Andrej Zvjagincev)
Ruské drama o Koliovi českého Kolju nepřipomíná ani vzdáleně. V Cannes zísalo cenu za nejlepší scénář. "Drsné zobrazení zkorumpovaného Ruska" vypadá v traileru překvapivě relativně koukatelně.
Míra natěšenosti: 55 %
Pavel Wonka se zavazuje (režie Libuše Rudimská)
Dokument, který vzbudil značnou mediální pozornost, část publika svým obsahem pobouřil a prý není zrovna na úrovni ani po režijní stránce.
Míra natěšenosti: 15 %
Železná srdce (Fury, režie David Ayer)
Ayer je scénárista (Training Day, Rychle a zběsile), který stihl natočit už i několik vlastních "chlapských" filmů (Drsný časy, Street Kings, Patrola). Ten nejnovější o jednotce amerických tankistů na sklonku druhé světové války má jedno eso v rukávu, totiž Brada Pitta v hlavní roli. Bojím se ale, že poručíka Aldo Rainea z Hanebných panchartů v téhle podobné, tentokrát poněkud vážnější roli těžko překoná. Pozornost na sebe strhává také Shia LaBeouf v úloze vojáka, který často cituje z Bible - náročné natáčení zjevně dosti prožíval a nakonec se nechal pokřtít.
Míra natěšenosti: 65 %
sobota 8. listopadu 2014
Hledá se ten pravý Drákula, část druhá
4. Gary Oldman - Drákula (Dracula, režie Francis Ford Coppola, 1992)
Coppola si pro svoji ambiciózní adaptaci Stokerova románu vybral jako hlavní hvězdu Garyho Oldmana, který měl tehdy za sebou např. úlohu baskytaristy Sex Pistols ve snímku Sid a Nancy (1986). Jeho proslulejší role (v Leonovi, Pátém elementu, Harrym Potterovi a Temném rytíři) přišly až později. Oldmanovi bylo v roce vzniku snímku 34 let, byl tedy mladší než předchozí představitelé Drákuly vzpomínaní v první části článku - Max Schreck (43), Béla Lugosi (49) i Christopher Lee (36 let v prvním drákulovském filmu, 54 v posledním). Také dva následující představitelé měli v době vzniku filmů o něco vyšší věk (Richard Roxburgh - 41 let, Luke Evans - 35 let). Z celé šestice Drákulů je Oldman se svými 174 cm zároveň nejmenší. Režisér mu věnoval rakev, prý aby se lépe vžil do role.
Na Coppolova Drákulu jsem se těšila velmi, ostatně zbožňuji trilogii Kmotr. Bohužel během celého filmu mě "zmáhala" výrazná stylizace a jakási "divadelnost". Třeba kostýmy jsou jistě úchvatné, jenže někdy méně je více. A takový Keanu Reeves mi jako Jonathan Harker vůbec neseděl. Proti Oldmanovi v roli hraběte ovšem nic nenamítám. Ale nejdůležitější je, že oproti starším drákulovským filmům zde došlo k výraznému posunu v pojetí Drákuly - poznáváme ho jako lidskou bytost, která se teprve vlivem osudové tragédie promění v krvelačnou bestii. I poté však, jak upozorňuje Douglas (zde), zůstává tragickou lidskou postavou, navíc Mina Harker zde není pouhou jeho obětí, ale partnerkou. Přesto má film velmi daleko k nějaké "civilnosti" a panuje v něm slušně hororová atmosféra vyplývající z nadpřirozených schopností upírů a jejich animálnosti.
5. Richard Roxburgh - Van Helsing (Van Helsing, režie Stephen Sommers, 2004)
Tahle Sommersova slátanina (přitom první Mumii mám ráda) je jedna velká tragédie a ze všech zmršených klasických postav to tu podle mého názoru nejvíc schytal právě Drákula. S klidem bych ho nazvala nejhorším Drákulou všech dob. Australanovi Roxburghovi bylo v době natáčení 42, což je řekněme optimální "drákulovský" věk, a jeho nejznámější rolí byl (a vedle Drákuly dosud je) hlavní záporák, Vévoda, v Moulin Rouge (2001). Krátce přes Van Helsingem si zahrál Sherlocka (vida, paralela s Christopherem Lee) v TV filmu Pes baskervillský a objevil se v Lize výjimečných.
Musím říct, že i Dana Morávková byla ve své roli ve Van Helsingovi méně strašlivá nežli Richard Roxburgh. Spíš než typově nevhodným obsazením to ale podle mého názoru bylo scénářem, režií a nadužívanými počítačovými triky. Však ani Hugh se v úloze Van Helsinga zrovna neblýsknul, resp. mu vůbec nesedla, i když se zjevně snažil. Každopádně Roxburgh postrádá jakékoliv upírské charisma a "má mnohem blíž k excentrickému padouchovi z bondovky (i když ti pravda nechodí zuřivě gestikuluje po zdech a neplodí miliony vajec malých upířat) než k temné a zneklidňující postavě, která by měla děsit a vyvolávat odpor" (Douglas ve svém článku). Prostě Drákula k politování.
6. Luke Evans - Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold, režie Gary Shore, 2014)
Evans před Drákulou stihl ztvárnit slušnou řádku většinou "kostýmních" rolí: např. Apollóna v Souboji Titánů (2010), šerifova hrdlořeza v Robinu Hoodovi (2010), Aramise ve Třech mušketýrech (2011), Dia ve Válce Bohů (2011) a Barda Lučištníka v druhém a třetím Hobitovi (2013 a 2014). Právě v duchu hobitovské trilogie se zdá kráčet i nejnovější drákulovský film - důraz je kladen na efektní digitální scenérie a bitvy, a to za cenu určité obsahové zploštělosti (soudě na základě ukázek). Pojetí Drákuly by se vskutku dalo nazvat převratným - je z něj už veskrze lidský hrdina, milující otec (!), který se stane upírem, aby ochránil svého synka. Dojemné až na půdu. Toto pojetí svým tragicko-romantickým zaměřením navazuje spíše na Coppolova Drákulu než na všechny ostatní uvedené.
Evans by měl vbrzku ztvárnit hlavní roli v remaku Vrány. Zaškatulkován tedy díky svým ostře řezaným rysům a zachmuřenému pohledu je, ovšem rozhodně ne pouze do role Drákuly tak, jako byli Max Schreck, Béla Lugosi a částečně i Christopher Lee (se kterým se Evans setkal v Hobitovi).
Seriáloví Drákulové
Drákulovské (a vůbec upírské) téma v seriálech můžeme rozdělit na období před a po "stmívací" a "upírskodeníkovské" vlně, která propukla v roce 2008. Seriály, ve kterých by byl Drákula hlavní postavou, jsou však - s vyjímkou toho nejnovějšího s Jonathanem Rhys Meyersem - u nás prakticky neznámé (např. rodinná komediální série Young Dracula z r. 2006, dále Dracula: The Series z r. 1990 a The Curse of Dracula z r. 1979). Každopádně spolu s filmovou Twilight ságou (2008-2012) a seriálem Upíří deníky (od r. 2009) se z upírů stali veskrze romantičtí idolové. Také v Pravé krvi (od r. 2008) jsou upíři do značné míry zromantizováni, přitom však nejde o počin určený primárně pro náctileté divačky.
Už ve Whedonově Buffy, přemožitelce upírů (1997-2003), resp. ve filmu, který seriálu předcházel (1992), se z vampýrů stali objekty touhy náctileté hrdinky a podobně starých divaček. Jenže, jak upřesňuje Douglas, na rozdíl od Stmívání zde "byl tento koncept součást sofistikované postmoderní hry". To můžeme krásně vidět právě na postavě Drákuly, která se objevila v 1. epizodě 5. řady (z r. 2000). Jeden z hrdinů, Buffyin tehdejší přítel-smrtelník Riley, se ptá proslulého upíra Spikea: "Co víš o Drákulovi?" A Spike na to: "Ten zmetek mi dluží jedenáct liber." Spike si dále stěžuje, že Drákula ublížil "upírstvu" víc než kterákoliv přemožitelka - tím, že každý zná jeho příběh, také každý ví, jak upíry zabít.
Také vyjde najevo, že Drákula kdysi randil s Anyou, bývalou démonkou pomsty a nyní členkou party okolo Buffy. Celá epizoda má vůbec spíše komediální nádech a Drákula, obvykle pojímaný jako nejstarší a nejmocnější z upírů, paradoxně nepředstavuje pro Buffy a její přátele žádnou vážnější hrozbu. Ztvárnil ho Rudolf Martin a jeho slavný upír se vyznačuje určitou elegancí (oproti "rváčským" upírům okolo) a používáním magie, např. ovládání mysli (více zde). Zajímavostí je, že Martin si Drákulu zahrál ještě v televizním filmu Dark Prince: The True Story of Dracula (také 2000) zaměřeném na vykreslení osudu skutečného historického Vlada.
Jinou cestou než seriály posledních dvou dekád se vydává Drákula (2013) s charismatickým Meyersem (Tudorovci, Match Point - Hra osudu) v hlavní roli. Zčásti se zdá odkazovat na staromilsky romantické pojetí Drákuly ve filmech Coppoly a Shorea. Stejně jako u Coppolova snímku zde hrabě přijíždí do Londýna konce 19. století (v tomto případě za účelem pomsty jednomu prohnilému řádu, který z něj udělal upíra) a potkává reinkarnaci své bývalé manželky. Seriál je hodnocen jako průměrné dílo, vznikla jen jedna řada.
Závěr
Novodobější představitelé Drákuly v průměru omládli a ztratili na výšce. Zároveň jsou se svými drákulovskými rolemi mnohem méně "osudově" spjatí. A jak vystihuje Douglas (byť jeho článek - zde - vznikl ještě před posledním drákulovským filmem), "od animálního monstra přes efemérního aristokrata a dekadentní[ho] člověka připomínající[ho] zrůdu se Drákula stal plnohodnotným člověkem, postavou stejně psychologicky bohatou, jako jsou ostatní hrdinové jeho filmového světa." V případě filmu Drákula: Neznámá legenda to zřejmě platí na 100 % a bude zajímavé sledovat, jestli a kdy se tento trend opět zvrátí a vrátí se ten "pravý" Drákula, kterého pro mě představuje spíše monstrum z jiného světa à la Nosferatu Maxe Schrecka, příp. nebezpečný a animální, byť již také citově rozervaný Drákula Garyho Oldmana.
Coppola si pro svoji ambiciózní adaptaci Stokerova románu vybral jako hlavní hvězdu Garyho Oldmana, který měl tehdy za sebou např. úlohu baskytaristy Sex Pistols ve snímku Sid a Nancy (1986). Jeho proslulejší role (v Leonovi, Pátém elementu, Harrym Potterovi a Temném rytíři) přišly až později. Oldmanovi bylo v roce vzniku snímku 34 let, byl tedy mladší než předchozí představitelé Drákuly vzpomínaní v první části článku - Max Schreck (43), Béla Lugosi (49) i Christopher Lee (36 let v prvním drákulovském filmu, 54 v posledním). Také dva následující představitelé měli v době vzniku filmů o něco vyšší věk (Richard Roxburgh - 41 let, Luke Evans - 35 let). Z celé šestice Drákulů je Oldman se svými 174 cm zároveň nejmenší. Režisér mu věnoval rakev, prý aby se lépe vžil do role.
 |
| Gary Oldman v r. 2000. Autor: Dribbler. |
Na Coppolova Drákulu jsem se těšila velmi, ostatně zbožňuji trilogii Kmotr. Bohužel během celého filmu mě "zmáhala" výrazná stylizace a jakási "divadelnost". Třeba kostýmy jsou jistě úchvatné, jenže někdy méně je více. A takový Keanu Reeves mi jako Jonathan Harker vůbec neseděl. Proti Oldmanovi v roli hraběte ovšem nic nenamítám. Ale nejdůležitější je, že oproti starším drákulovským filmům zde došlo k výraznému posunu v pojetí Drákuly - poznáváme ho jako lidskou bytost, která se teprve vlivem osudové tragédie promění v krvelačnou bestii. I poté však, jak upozorňuje Douglas (zde), zůstává tragickou lidskou postavou, navíc Mina Harker zde není pouhou jeho obětí, ale partnerkou. Přesto má film velmi daleko k nějaké "civilnosti" a panuje v něm slušně hororová atmosféra vyplývající z nadpřirozených schopností upírů a jejich animálnosti.
5. Richard Roxburgh - Van Helsing (Van Helsing, režie Stephen Sommers, 2004)
Tahle Sommersova slátanina (přitom první Mumii mám ráda) je jedna velká tragédie a ze všech zmršených klasických postav to tu podle mého názoru nejvíc schytal právě Drákula. S klidem bych ho nazvala nejhorším Drákulou všech dob. Australanovi Roxburghovi bylo v době natáčení 42, což je řekněme optimální "drákulovský" věk, a jeho nejznámější rolí byl (a vedle Drákuly dosud je) hlavní záporák, Vévoda, v Moulin Rouge (2001). Krátce přes Van Helsingem si zahrál Sherlocka (vida, paralela s Christopherem Lee) v TV filmu Pes baskervillský a objevil se v Lize výjimečných.
 |
| Hugh Jackman, Kate Beckinsale a nešťastný Drákula Richard Roxburgh. „VanHelsingComicCon2003“. Licencováno pod Creative Commons Attribution 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:VanHelsingComicCon2003.jpg#mediaviewer/File:VanHelsingComicCon2003.jpg |
Musím říct, že i Dana Morávková byla ve své roli ve Van Helsingovi méně strašlivá nežli Richard Roxburgh. Spíš než typově nevhodným obsazením to ale podle mého názoru bylo scénářem, režií a nadužívanými počítačovými triky. Však ani Hugh se v úloze Van Helsinga zrovna neblýsknul, resp. mu vůbec nesedla, i když se zjevně snažil. Každopádně Roxburgh postrádá jakékoliv upírské charisma a "má mnohem blíž k excentrickému padouchovi z bondovky (i když ti pravda nechodí zuřivě gestikuluje po zdech a neplodí miliony vajec malých upířat) než k temné a zneklidňující postavě, která by měla děsit a vyvolávat odpor" (Douglas ve svém článku). Prostě Drákula k politování.
6. Luke Evans - Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold, režie Gary Shore, 2014)
Evans před Drákulou stihl ztvárnit slušnou řádku většinou "kostýmních" rolí: např. Apollóna v Souboji Titánů (2010), šerifova hrdlořeza v Robinu Hoodovi (2010), Aramise ve Třech mušketýrech (2011), Dia ve Válce Bohů (2011) a Barda Lučištníka v druhém a třetím Hobitovi (2013 a 2014). Právě v duchu hobitovské trilogie se zdá kráčet i nejnovější drákulovský film - důraz je kladen na efektní digitální scenérie a bitvy, a to za cenu určité obsahové zploštělosti (soudě na základě ukázek). Pojetí Drákuly by se vskutku dalo nazvat převratným - je z něj už veskrze lidský hrdina, milující otec (!), který se stane upírem, aby ochránil svého synka. Dojemné až na půdu. Toto pojetí svým tragicko-romantickým zaměřením navazuje spíše na Coppolova Drákulu než na všechny ostatní uvedené.
 |
| „Luke Evans 2014“ od Christopher William Adach from London, UK – WP - random_-27. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Luke_Evans_2014.jpg#mediaviewer/File:Luke_Evans_2014.jpg |
Evans by měl vbrzku ztvárnit hlavní roli v remaku Vrány. Zaškatulkován tedy díky svým ostře řezaným rysům a zachmuřenému pohledu je, ovšem rozhodně ne pouze do role Drákuly tak, jako byli Max Schreck, Béla Lugosi a částečně i Christopher Lee (se kterým se Evans setkal v Hobitovi).
Seriáloví Drákulové
Drákulovské (a vůbec upírské) téma v seriálech můžeme rozdělit na období před a po "stmívací" a "upírskodeníkovské" vlně, která propukla v roce 2008. Seriály, ve kterých by byl Drákula hlavní postavou, jsou však - s vyjímkou toho nejnovějšího s Jonathanem Rhys Meyersem - u nás prakticky neznámé (např. rodinná komediální série Young Dracula z r. 2006, dále Dracula: The Series z r. 1990 a The Curse of Dracula z r. 1979). Každopádně spolu s filmovou Twilight ságou (2008-2012) a seriálem Upíří deníky (od r. 2009) se z upírů stali veskrze romantičtí idolové. Také v Pravé krvi (od r. 2008) jsou upíři do značné míry zromantizováni, přitom však nejde o počin určený primárně pro náctileté divačky.
Už ve Whedonově Buffy, přemožitelce upírů (1997-2003), resp. ve filmu, který seriálu předcházel (1992), se z vampýrů stali objekty touhy náctileté hrdinky a podobně starých divaček. Jenže, jak upřesňuje Douglas, na rozdíl od Stmívání zde "byl tento koncept součást sofistikované postmoderní hry". To můžeme krásně vidět právě na postavě Drákuly, která se objevila v 1. epizodě 5. řady (z r. 2000). Jeden z hrdinů, Buffyin tehdejší přítel-smrtelník Riley, se ptá proslulého upíra Spikea: "Co víš o Drákulovi?" A Spike na to: "Ten zmetek mi dluží jedenáct liber." Spike si dále stěžuje, že Drákula ublížil "upírstvu" víc než kterákoliv přemožitelka - tím, že každý zná jeho příběh, také každý ví, jak upíry zabít.
Jinou cestou než seriály posledních dvou dekád se vydává Drákula (2013) s charismatickým Meyersem (Tudorovci, Match Point - Hra osudu) v hlavní roli. Zčásti se zdá odkazovat na staromilsky romantické pojetí Drákuly ve filmech Coppoly a Shorea. Stejně jako u Coppolova snímku zde hrabě přijíždí do Londýna konce 19. století (v tomto případě za účelem pomsty jednomu prohnilému řádu, který z něj udělal upíra) a potkává reinkarnaci své bývalé manželky. Seriál je hodnocen jako průměrné dílo, vznikla jen jedna řada.
 |
| „Jonathan Rhys Meyers Cabourg 2013“ od Georges Biard – Vlastní dílo. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jonathan_Rhys_Meyers_Cabourg_2013.jpg#mediaviewer/File:Jonathan_Rhys_Meyers_Cabourg_2013.jpg |
Závěr
Novodobější představitelé Drákuly v průměru omládli a ztratili na výšce. Zároveň jsou se svými drákulovskými rolemi mnohem méně "osudově" spjatí. A jak vystihuje Douglas (byť jeho článek - zde - vznikl ještě před posledním drákulovským filmem), "od animálního monstra přes efemérního aristokrata a dekadentní[ho] člověka připomínající[ho] zrůdu se Drákula stal plnohodnotným člověkem, postavou stejně psychologicky bohatou, jako jsou ostatní hrdinové jeho filmového světa." V případě filmu Drákula: Neznámá legenda to zřejmě platí na 100 % a bude zajímavé sledovat, jestli a kdy se tento trend opět zvrátí a vrátí se ten "pravý" Drákula, kterého pro mě představuje spíše monstrum z jiného světa à la Nosferatu Maxe Schrecka, příp. nebezpečný a animální, byť již také citově rozervaný Drákula Garyho Oldmana.
pondělí 3. listopadu 2014
Premiéry 45. týdne
Boj sněžného pluhu s mafií (Kraftidioten, režie Hans Petter Moland)
Zasněžená krimikomedie, v hlavní úloze Stellan Skarsgård. V multiplexech ji bohužel dávat nebudou...
Míra natěšenosti: 60 %
Frank (Frank, režie Lenny Abrahamson)
... na rozdíl od téhle komedie. Michaela Fassbendera můžu (čti: žeru), akorát mi přijde nepochopitelné, že je zde obsazen do role frontmana kapely, který má na hlavě celý (?) film obří papírovou masku!!! Tomu říkám mrhání prvotřídním "materiálem". Maggie Gyllenhaal ovšem taky potěší.
Míra natěšenosti: 70 %
Interstellar (Interstellar, režie Christopher Nolan)
Skoro tříhodinový megafilm, který mě odpuzuje už tím, jaké se kolem něj dělá haló - podle mě víceméně bezdůvodně, protože patetický kinotrailer mě vůbec nenadchnul. A taky protože jsem měla tu "čest" vidět zjevně podobně laděného Promethea, což byl tedy velešit (vzdor parádnímu vizuálu a jako vždy skvělému Fassbenderovi). Jo, Počátek se mi ještě líbil, ale už by to chtělo něco méně... "robustního". Chrisi, natoč zas nějaké to Memento nebo Insomnii, ju? Jen pro pořádek - v hlavních rolích Matthew McConaughey a Anne Hatthaway, dále hrají např. Michael Caine, Jessica Chastain, Casey Affleck, John Lithgow a Ellen Burstyn.
Míra natěšenosti: 50 %
Pohádkář (režie Vladimír Michálek)
Jirka Macháček si žil jako v pohádce - na střídačku s Aňou Geislerovou a Evou Herzigovou. To asi nemohlo dopadnout dobře. A jak to tedy dopadlo a jaké z toho plyne ponaučení, se dozvíme od Matěje Hádka, a to bude celá pohádka. Tak teď vážně: trailer vypadá obstojně a vidím tam trochu větší potenciál než u předchozího filmu podle románu Barbary Nesvadbové, Bestiáře.
Míra natěšenosti: 55 %
Včelka Mája (Die Biene Maja - der Kinofilm, režie Alexs Stadermann a Simon Pickard)
3D je zbytečnost, to se pak v telce stejně zploští, hlavně aby tam zapěl Kája!
Míra natěšenosti: 10 %
Zmizení Eleanor Rigbyové: On (The Disappearance of Eleanor Rigby: Him, režie Ned Benson)
Těch zmizelých žen tenhle podzim nějak přibývá... V tomhle vztahovém dramatu neztrácí partnerku v podání Jessiky Chastain nikdo jiný než James McAvoy. Běželo na MFF Karlovy Vary.
Míra natěšenosti: 60 %
Zmizení Eleanor Rigbyové: Ona (The Disappearance of Eleanor Rigby: Her, režie Ned Benson)
To samé, tentokrát z Jejího pohledu. Mimochodem, existuje také "celková" verze. Jó, natočit tři filmy najednou, to musí být docela umění. Zajímavost: hrob jisté Eleanor Rigby (1895-1939) se nachází v Liverpoolu, jmenuje se tak píseň Beatles z r. 1966 a také deset let starý román z pera Douglase Couplanda (pojmenovaný právě po oné písni - hlavní hrdinka knihy se přitom jmenuje Liz Dunn, což mi připomíná, že příjemní Dunn měli manželé ve Fincherově Zmizelé a samozřejmě i v knižní předloze Gillian Flynn). Toto jméno se díky Beatles stalo jakýmsi synonymem osamělosti, na což kromě Couplanda zřejmě odkazují i tvůrci filmu.
Míra natěšenosti: 60 %
Zasněžená krimikomedie, v hlavní úloze Stellan Skarsgård. V multiplexech ji bohužel dávat nebudou...
Míra natěšenosti: 60 %
Frank (Frank, režie Lenny Abrahamson)
... na rozdíl od téhle komedie. Michaela Fassbendera můžu (čti: žeru), akorát mi přijde nepochopitelné, že je zde obsazen do role frontmana kapely, který má na hlavě celý (?) film obří papírovou masku!!! Tomu říkám mrhání prvotřídním "materiálem". Maggie Gyllenhaal ovšem taky potěší.
Míra natěšenosti: 70 %
Interstellar (Interstellar, režie Christopher Nolan)
Skoro tříhodinový megafilm, který mě odpuzuje už tím, jaké se kolem něj dělá haló - podle mě víceméně bezdůvodně, protože patetický kinotrailer mě vůbec nenadchnul. A taky protože jsem měla tu "čest" vidět zjevně podobně laděného Promethea, což byl tedy velešit (vzdor parádnímu vizuálu a jako vždy skvělému Fassbenderovi). Jo, Počátek se mi ještě líbil, ale už by to chtělo něco méně... "robustního". Chrisi, natoč zas nějaké to Memento nebo Insomnii, ju? Jen pro pořádek - v hlavních rolích Matthew McConaughey a Anne Hatthaway, dále hrají např. Michael Caine, Jessica Chastain, Casey Affleck, John Lithgow a Ellen Burstyn.
Míra natěšenosti: 50 %
Pohádkář (režie Vladimír Michálek)
Jirka Macháček si žil jako v pohádce - na střídačku s Aňou Geislerovou a Evou Herzigovou. To asi nemohlo dopadnout dobře. A jak to tedy dopadlo a jaké z toho plyne ponaučení, se dozvíme od Matěje Hádka, a to bude celá pohádka. Tak teď vážně: trailer vypadá obstojně a vidím tam trochu větší potenciál než u předchozího filmu podle románu Barbary Nesvadbové, Bestiáře.
Míra natěšenosti: 55 %
Včelka Mája (Die Biene Maja - der Kinofilm, režie Alexs Stadermann a Simon Pickard)
3D je zbytečnost, to se pak v telce stejně zploští, hlavně aby tam zapěl Kája!
Míra natěšenosti: 10 %
Zmizení Eleanor Rigbyové: On (The Disappearance of Eleanor Rigby: Him, režie Ned Benson)
Těch zmizelých žen tenhle podzim nějak přibývá... V tomhle vztahovém dramatu neztrácí partnerku v podání Jessiky Chastain nikdo jiný než James McAvoy. Běželo na MFF Karlovy Vary.
Míra natěšenosti: 60 %
 |
| Jessica Chastain letos v Cannes. Georges Biard [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons |
To samé, tentokrát z Jejího pohledu. Mimochodem, existuje také "celková" verze. Jó, natočit tři filmy najednou, to musí být docela umění. Zajímavost: hrob jisté Eleanor Rigby (1895-1939) se nachází v Liverpoolu, jmenuje se tak píseň Beatles z r. 1966 a také deset let starý román z pera Douglase Couplanda (pojmenovaný právě po oné písni - hlavní hrdinka knihy se přitom jmenuje Liz Dunn, což mi připomíná, že příjemní Dunn měli manželé ve Fincherově Zmizelé a samozřejmě i v knižní předloze Gillian Flynn). Toto jméno se díky Beatles stalo jakýmsi synonymem osamělosti, na což kromě Couplanda zřejmě odkazují i tvůrci filmu.
Míra natěšenosti: 60 %
 |
| Socha Eleanor Rigby na liverpoolské Stanley Street, odhalená v r. 1982 na počest Beatles a věnovaná "všem osamělým lidem". john driscoll [CC-BY-SA-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)