Pět let jsem truchlila nad zánikem české verze mého nejoblíbenějšího časopisu Premiere. Načež jsem se rozhodla využít svůj filmový entuziasmus a skrovné znalosti kinematografie k vytváření blogu pro sebe a snad i další filmové nadšence. Vítejte!
Burácení (režie Adolf Zika)
Synopse tohohle filmu je natolik divoká, že stojí za to ji zde publikovat celou spolu s mými komentáři: Celovečerní hraný film BURÁCENÍ je typické drama [jakože antika?] založené na pravdivé
události, která se stala v roce 2004 a která
završila sérii příběhů, jež autor scénáře sledoval v médiích už
řadu let [to je tajemnější než hrad v Karpatech]. Domácí násilí, sebeobrana před násilníkem, či obrana
a pomoc blízkému člověku v nouzi. Tento film je o ohroženém
lidském druhu, jehož smysl pro svobodu projevu a spravedlnost je
na hranici zákona a společenské normy. Syrovost a pravdivost [no, jestliže skromnost bývá úměrná talentu...] dodává celému snímku i fakt, že námět byl původně zamýšlen jako
dokumentární film o jedné specifické povaze lidí žijících mezi
námi, jejichž naturel se zcela vymyká naturelu běžného člověka [takže to bude o učitelkách a učitelích ze ZŠ?].
Ne náhodou je film zasazen do prostředí motorkářského světa,
rockové hudby a sochařské komunity [aha, takže o násilnických a zároveň spravedlivých sochajících rockerech, kteří jezdí na motorkách], kde se mísí rovná a čestná povaha
s výbušností, burácením v srdci a náklonností k absolutní kráse,
a kde člověk přestává být soudný sám k sobě. [podobně jako přestal být soudný autor textu]
Dokumentarista Zika pro svůj celovečerní hraný počin napsal scénář (takže on je ten, kdo sledoval v médiích už řadu let jakousi sérii příběhů, páni!). V hlavní úloze se představí frontman skupiny Krucipüsk Tomáš Hájíček, dále hrají např. Vica Kerekes, Martin Stránský, Vladimír Javorský, Zdeněk Podhůrský, Jakub Kohák, Zuzana Bydžovská a taky hudebníci Kryštof Michal a Richard Müller.
Míra natěšenosti: 5 %
Odpad (Trash, režie Stephen Daldry)
K tomuhle Milionáři z chatrče odehrávajícímu se v Riu napsal scénář Richard Curtis (Láska nebeská) a režie se ujal Stephen Daldry (Billy Elliot, Hodiny, Předčítač). Můžeme se tedy těšit na mistrné citové vyděračtství, tentorkát téměř bez hvězd (ty zde zastupují pouze Rooney Mara a Martin Sheen).
Míra natěšenosti: 60 %
Režisér Stephen Daldry. Od Christopher William Adach from London, UK (WP - random_-15) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Saint Laurent (Saint Laurent, režie Bertrand Bonello)
Na jaře 2014 u nás běžel Yves Saint Laurent v hlavní roli s Pierrem Nineym, zde ztvárňuje tituální postavu Gaspard Ulliel (Příliš dlouhé zásnuby, Hannibal - Zrození). Zdá se, že je ve světě filmu již poněkud přeyvesaintlaurentováno, navíc Bonello zatím nenatočil zrovna ceněné filmy a nezdá se, že by ve svém nejnovějším počinu nabídl nějak inovativní portrét v roce 2008 zesnulé návrhářské ikony.
Míra natěšenosti: 35 %
V čase svátečního rozjímání přicházím s pokusem o fejeton shrnující moji cestu k filmovému nadšenectví, zápalu čili entuziasmu. V útlém věku jsem kinematografii krom obligátních pohádek, vinnetouovek, sluncesenovské trilogie a černobílých filmů pro pamětníky domácí provenience poznávala skrze poměrně specifickou sortu zahraničních filmů, většinou epických - díky mámině zálibě v historických velkofilmech jsem měla brzy zhlédnutou Kleopatru s Liz Taylorovou, jedenáctioscarového Ben Hura nebo také Pád říše římské (jo, všechno mi to přišlo úmorně dlouhé, ale zároveň fascinující). Mými třemi největšími filmovými láskami se však staly Souboj Titánů (ten jsem přes přísný zákaz jednou sledovala při bouřce), Střihoruký Edward (že hlavního hrdinu ztvárnil Johnny Depp, jsem se dozvěděla až o mnoho let později) a, ehm, Angelika (přiznávám, že mě to drží dodnes).
V divadle jsem byla poprvé už ve čtyřech letech, ale s kinem jsem zaostávala. Konečně se naskytla možnost vyrazit ve druhé třídě se školou na Lvího krále. Jenže máma se o mě tolik bála, že mě do kina nepustila a napsala mi omluvenku. Ostatní děcka pak byly z filmu nadšené, což mi na náladě zrovna nepřidalo. Nakonec jsem šla poprvé do kina se školou na nějaký jiný film, zřejmě natolik nevýznamný, že si na něj vůbec nevzpomínám.
Mé možnosti poznávání kinematografie byly kromě spíše sporých návštěv kina omezeny také tím, že naše domácnost nikdy (jakože fakt nikdy) nevlastnila takové to... (googlování)... přehrávač VHS. Proto jsem vždy vítala občasné promítání filmů ve škole, ač jejich kvality byly začasté poněkud sporné a navíc, vzhledem k omezené délce vyučovací hodiny, jsme většinu snímků nedokoukali do konce. Vrcholem byl pak Blade, při jehož promítání v jedné z nejnapínavějších scén finále vypadl na delší dobu proud, mezitím skončila hodina - a já ho celého viděla až letos, po asi 12 letech.
Zásadní vstupenka. Trapného popisku propiskou si prosím nevšímejte!
Zlom přišel v letech 2001/2002, tedy ještě na sklonku doby předmultikinové, kdy jsem začala chodit na první díly Harryho Pottera a Pán prstenů. Právě LOTR mě naprosto uchvátil, těžko tu tehdejší horečku (a fronty v klasických kinosálech) přiblížit. Sbírala jsem všechny možné články, které o tomhle filmu vyšly, máma mi také začala kupovat časopisy Premiere a Cinemu. A já zjistila, že mě zajímá nejen vše okolo Pána prstenů, ale i svět filmu jako takový. Navíc nastal soumrak mnou nepoznaných videokazet a éra DVD - mým prvním filmem na DVD bylo Memento, které tehdy vyšlo u Premiere.
S nástupem na střední jsem také dostala nový počítač schopný DVD přehrát (ne, DVD přehrávač u televize jsme neměli a nemáme dodnes). Ve škole jsem navíc natrefila na další nadšence (zdravím především JB!), s nimiž jsem mohla důkladně probírat vše okolo filmu. Taky jsme tehdy absolvovali řádku poměrně pozorohudných školních kinonávštěv - viděli jsme např. dva pocitově nesmírně dlooooouhé a přitom ne nekvalitní německé filmy, Pád Třetí říše a Nikde v Africe. A nebo Strach a chvění - přiznávám, že i já jsem se tehdy při tomhle snímku nudila, moc jsem ho nechápala, dnes po letech filmových zkušeností bych ho asi ocenila více. Mimochodem, na Ďábel nosí Pradu jsme se školou údajně vyrazili proto, že si paní ředitelka spletla tehdejší variantu názvu Ďábel obléká Pradu s Ďábel obléhá Prahu, pročež měla za to, že půjdem na historický film. Maturák jsme pak uspořádali ve stylu Kill Billa - až při té příležitosti jsem začala objevovat tarantinovky, které jsem si zamilovala.
S doháněním filmových "restů" mi velmi pomohl DVD boom propuknuvší cca v roce 2008 - svým způsobem úžasná doba, kdy skoro denně vycházela na stáncích levná DVD, a to i s velmi kvalitními filmy (což ovšem byla jen chabá náplast na zánik mé milované Premiere). Na jednu stranu už jsem zhlédla "klasiky" typu Kmotr, Tenkrát na Západě, Řek Zorba, Vykoupení z věznice Shawshank, Vetřelec a mnoho dalších, nicméně mé filmové "dohánění" trvá dodnes. Např. jsem zatím neviděla ani jednoho Terminátora a, což je ještě horší, ani jeden díl Star Wars. Aspoň že Sám doma jsem už stihla (v 24 letech, echm). Jdu zamáčknout slzu nostalgie a naplánovat svá další filmová dobrodružství.
EXODUS: Bohové a králové (Exodus: Gods and Kings, režie Ridley Scott)
77letý Ridley už mě dokázal nadchnout (Vetřelec), celkem potěšit (Gladiátor, Hannibal, Království nebeské) i totálně zklamat (Prometheus). Každopádně Starý zákon à la Scott bude obrazově podmanivou a epickou záležitostí. Christian Bale se představí jako Mojžíš, Joel Edgerton (Velký Gatsby) jako Ramsese, v dalších rolích se objeví např. Ben Kingsley (ten si Mojžíše sám zahrál v r. 1995 zahrál v TV filmu Bible - Starý zákon: Mojžíš), Sigourney Weaver a John Turturro. V traileru (č. 2 na ČSFD) mě zaskočil úvod doprovázený skladbou Midnight od Coldplay - fakt divná kombinace; jiank ovšem hudbu pro film jako takový měl na starosti Alberto Iglesias (často se podílel na Almodóvarových počinech).
Míra natěšenosti: 65 %
Od Siebbi (Christian Bale) [CC BY 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Hodinový manžel (režie Tomáš Svoboda)
První celovečerák Tomáše Svobody má standardně slušné obsazení (Novotný, Polívka, Matásek), ale jinak nezbývá než se výsledku bát, jak už to tak u většiny nových českých komedií (a českých filmů posledních let vůbec) bývá. Námět sám bohužel svádí k prvoplánové "legrandě". Druhé Do naha! z toho nekouká, už kvůli Davidu Novotnému ale nelze Hodinového manžela předem zcela zavrhnout.
Míra natěšenosti: 25 %
Paddington(Paddington, režie Paul King)
Hugh Bonneville, Sally Hawkins, Nicole Kidman, Julie Walters, Jim Broadbent a jeden CGI medvěd s hlasem Bena Whishawa (Parfém: Příběh vraha). Zřejmě jeden z přeci jen inteligentnějších filmů pro děti; hlavní hrdina s typickým červeným kloboučkem je v Británii hodně populární, čímž se vysvětluje hvězdné obsazení snímku.
Míra natěšenosti: 20 %
Noc v muzeu: Tajemství hrobky (Night at the Museum: Secret of the Tomb, režie Shawn Levy)
Pět let po dvojce se do kin chystá třetí Noc v muzeu. Pro Bena Stillera mám hlavně díky Tropické bouři slabost, ovšem tohle si i napotřetí nechám ujít. Letos zesnulí Robin Williams a Mickey Rooney tu ztvárnili jedny ze svých posledních rolí. Udivuje mě, že na ČSFD ani IMDb (zatím) není v hereckém osazenstvu uveden Tom Cruise, kterého jsem v traileru vzdor namaskování poznala jako jeskynního muže.
Míra natěšenosti: 15 %
Sněhová královna (Sněžnaja koroleva, režie
Vlad Barbe a Maxim Svešnikov)
Noc v muzeu se tak na první letmý pohled možná netváří, ale je určena zhruba pro stejnou věkovou skupinu jako tato ruská animovaná pohádka. Vlastně Sněhová královna působí inteligentněji nežli Noc v muzeu, i když do drsné poetiky pohádek H. Ch. Andersena má asi stejně daleko jako k svérázu Mrazíka - působí prostě jako klasický americký animák. Film k nám do kin přichází s dvouletým zpožděním, mezitím už vzniklo pokračování.
Míra natěšenosti: 15 %
Šťastná (režie Eva Toulová)
Tak prý romantická komedie. Spíš mi Šťastná připadá jako pokus o kritiku poměrů v herecké branži říznutý zápletkou à la Lenka Lanczová. V traileru to vše vyznívá dosti lacině (a přesto mnohem lépe než nedávné Modelky s. r. o.). Film natočila 24letá režisérka podle své vlastní knihy z r. 2011. Hrají Andrea Daňková, David Kraus, Aneta Krejčíková, Jan Hrušínský nebo Ljuba Krbová. A culí se tam Sámer Issa.
Míra natěšenosti: 5 %
Hobit: bitva pěti armád (The Hobbit: The Battle of the Five Armies, režie Peter Jackson)
Bude to "velké" a opět to přizabije ducha Středozemě. LOTRa miluju, dosavadní Hobity jsem taky dala, ale oba díly mi stačilo vidět jednou - finální trvá naštěstí už "jen" 2 hodiny 24 minut. Taková konzumní zábava je to. Otázka: pročs to takhle udělal, Jacksone? Odpověď: kvůli prachům!
Míra natěšenosti: 50 % (hlavně chci vědět, jak dopadne ten uhozený milostný trojúhelník elf-elfka-trpaslík)
Ostře sledovaný film. Třetí Hobit na letošním Comic Conu - zleva Peter Jackson, Philippa Boynes, Benedict Cumberbatch, Cate Blanchett, Orlando Bloom, Evangeline Lilly, Luke Evans a Lee Pace. Od Neon Tommy [CC-BY-SA-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Příběh Marie (Marie Heurtin, režie Jean-Pierre Améris)
Isabelle Carré jako řádová sestra, která si vezme na starost od narození nevidomou a neslyšící dívku. Podle skutečného případu, který se stal koncem 19. století. Oproti Hobitovi už z ukázek tu myšlenkovou hloubku - byť to nebude úplně lehká podívaná.
Míra natěšenosti: 55 %
Raluca (režie Zdeněk Viktora)
Film noir po česku? Zdeněk Viktora, který zatím točil studentské filmy, je každopádně odvážlivec. V hlavních rolích Jan Dolanský, David Novotný a Malvína Pachlová. Trailer se poněkud topí v klišé.
Míra natěšenosti: 50 %
Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, režie Jean-Pierre Dardenne a Luc Dardenne)
Kdo zná dosavadní ceněnou tvorbu belgických bratří Dardennových (Rosetta, Syn nebo Mlčení Lorny), ví, nač se připravit. I když hlavní roli tentokrát nezvykle svěřili mezinárodní hvězdě Marion Cotillard, Dva dny, jedna noc jistě budou i tak filmem pro tzv. náročného diváka.
Míra natěšenosti: 60 %
Sourozenci Dardennovi - vlevo Luc, vpravo Jean-Pierre. Georges Biard [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Jak jsme hráli čáru (Rukojemník, režie Juraj Nvota)
Docela sympaticky vyhlížející slovenský (bohužel do češtiny předabovaný, prý kvůli slovenštinu neovládajícím dětským divákům - a odkud se teda maj učit slovensky?) film o klukovi, jehož rodiče emigrovali a on se touží dostat přes hranici. V úloze velitele místních pohraničníků Ondřej Vetchý, prarodiče hlavního hrdiny ztvárňují Milan Lasica a Libuše Šafránková.
Míra natěšenosti: 45 %
Jimmy P. (Jimmy P. (Psychothérapie d'un Indien des Plaines), režie Arnaud Desplechin)
Benicio Del Toro jako indián potýkající se s válečným traumatem a Matthieu Amalric jako osvícený psychoterapeut a antropolog. Bohužel je to prý nuda...
Míra natěšenosti: 50 %
Rodilý Portoričan Benicio Del Toro dostal roli indiána ve francouzském filmu. Od Mingle Media TV [CC-BY-SA-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Modelky s.r.o. (režie David Laňka a Tomáš Magnusek)
Magnusek jest spolehlivou zárukou totální anti-kvality - na svědomí má například sérii Bastardů a barrandovské fujtajbl seriály Stopy života a ONA A ON. Laňka s ním jako scénárista spolupracoval už na děsivém počinu Jedlíci aneb Sto kilo Lásky (2013). Pokud by Vás předchozí řádky dostatečně neodradily, dodávám, že v hereckém ansámblu figuruje Domenico Mertucci. V hlavní roli litujme Reginu Rázlovou.
Míra natěšenosti: 0 %
Návrat blbýho a blbějšího (Dumb and Dumber To, režie Bobby Farrelly a Peter Farrelly) Blbý a blbější je svého druhu klasika. Ovšem vracet se k ní po dvaceti letech, byť se stejným režisérem a totožnými představiteli hlavních postav, je krapet mimo mísu. Bohatě mi stačily ukázky.
Míra natšenosti: 5 %
Ouija (Ouija, režie Stiles White)
Odfláknutě vypadající hororblbina se spiritistickou tabulkou a partou mladých amatérských vyvolávačů v hlavních rolích.
Míra natěšenosti: 5 %
Sex v Paříži (Sous les jupes des filles, režieAudrey Dana)
V originále se film jmenuj "Pod dívčími sukněmi". Ale Paříž v názvu vždycky lépe prodává, zvlášť ve spojení se sexem, že. Každopádně v obsazení téhle komedie figurují např. Vanessa Paradis, Laetitia Casta a Sylvie Testud. Točila Audrey Dana, dosud známá jako herečka (a ve své prvotině si zahrála taktéž). Nedávné Co jsme komu udělali? mě přeci jen láká víc.
Míra natěšenosti: 20 %
Šéfové na zabití 2 (Horrible Bosses 2, režie Sean Anders)
Jedničku jsem vidět netoužila, tady mě zaujala jen některá jména herců (konkrétně Christoph Waltz, Kevin Spacey a Jamie Foxx). Trailer naznačuje, že to (také) tentokrát bude hodně ubohé a sotva snesitelné.
Míra natěšenosti: 5 %
Tučňáci z Madagaskaru (The Penguins of Madagascar, režie Eric Darnell a Simon J. Smith)
Asi je něco špatně, když toto vyhlíží jako nejkoukatelnější film týdne...
Míra natěšenosti: 25 %
V článku půjde téměř výhradně o muzea "ve světě" - u nás totiž jaksi žádné muzeum věnované československému a českému filmu jako takovému nemáme (alespoň tu tedy poslední dva roky funguje Muzeum Karla Zemana). Situaci se pokoušejí změnit autoři projektu NaFilM (Národní filmové muzeum), kteří mě inspirovali k virtuálnímu porozhlédnutí se po nejrůznějších filmových muzeích. Na závěr prozkoumám také spojení filmových muzeí a crowdfundingu.
Prezentace projektu NaFilM na HitHit. https://www.hithit.com/cs/project/945/pojdte-nafilm-do-muzea
V kolébce kinematografie, Francii, funguje filmový archiv Cinémathèque française, který vznikal postupně od 30. let 20. století. V současnosti kromě konzervování a restaurování filmů provozuje kino a knihovnu, navíc zpřístupňuje filmové artefakty v rámci stále expozice (s názvem Passion Cinéma) a také dočasných tematických expozic - aktuálně zde probíhá výstava věnovaná Françoisi Truffautovi. Z rekvizit jsou ve sbírce muzea např. android z Metropolis a model hlavy paní Batesové z Psycha. Francouzštináři si mohou z domova projít virtuální expozice (zde) pojednávající např. o Stanleym Kubrickovi, italském neorealismu nebo německém expresionismu ve filmu. Cinémathèque française sídlí v pařížské rue de Bercy v budově navržené architektem Frankem Gehrym (ten je též jedním z autorů pražského Tančícího domu).
Sídlo Cinémathèque française. Od dalbera from Paris, France [CC-BY-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Další (částečně) filmové muzeum se pak nachází v Lyonu - Musée Miniature et Cinéma. Jeho filmová expozice je zaměřená na triky. K vidění jsou tu nejrůznější skvostné modely, rekvizity a kostýmy - Alien (stadia facehugger a dospělec), hůlka Harryho Pottera, maska z V jako Vendeta, robot z Já, robot, protéza, kterou nosil Ron Perlman v Hellboyovi, kostým Robocopa nebo třeba potvůrky z Gremlins.
Tak tenhle Zat'nik'atel (počeštěně zakňaktel) z Hvězdné brány by pro mě v Musée Miniature et Cinéma byl jedním z hlavních lákadel. CC BY-SA 3.0, Alexandre Delesse (Prométhée33) [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Jak jsem očekávala, jedno filmové muzeum se nachází přímo v Hollywoodu, v budově pana Maxe Factora, maskéra filmových hvězd. The Hollywood Museum má otevřeno pro návštěvníky od roku 2003. Chlubí se mimo jiné rozsáhlou sbírkou předmětů spjatých s Marilyn Monroe a momentálně také vystavuje např. kolekci mapující harrypotterovské filmy. Atrakci pro cinefily (a lovce fotek s celebritami, byť pouze voskovými) představuje i jen o několik metrů dál stojící Hollywood Wax Museum (to má kromě Los Angeles po Státech ještě další tři pobočky).
Tady se nachází The Hollywood Museum. Od Visitor7 (Vlastní dílo) [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
O jednom zajímavém americkém muzeu ještě padne zmínka v posledním odstavci. Teď ale zpět do Evropy. V Londýně najdeme The Cinema Museum a London Film Museum. Staromilsky vyhlížející The Cinema Museum bylo založeno v r. 1986, od r. 1998 sídlí v domě, kde jako malý bydlel Charlie Chaplin. Na své si v něm přijdou např. obdivovatelé historické filmové techniky. London Film Museum (dříve The Movieum of London) bylo založeno až v r. 2008 a aktuálně láká na výstavu "největší oficiální sbírky originálních vozidel Jamese Bonda". Krom toho v Londýně studio Warner Bros provozuje harrypotterovskou expozici (česky psaná reportáž zde).
Kostým Brada Pitta z Klubu rváčů v London Film Museum. Od Eduardo Otubo (London Film Museum Uploaded by SunOfErat) [CC-BY-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
O mnichovských filmových ne-tak-docela-muzeích jsem psala zde. Regulérní filmové muzeum se nachází v Berlíně v rámci Deutsche Kinemathek - Museum für Film und Fernsehen. Jeho stálá expozice ukazuje kinematografii od jejích počátků až do dnešních dnů. Zvláštní pozornost je zde věnována německým snímkům Kabinet doktora Calighariho (1920), Metropolis (1927) a dvojdílnému dokumentárnímu projektu Olympia (1938) Leni Riefenstahl, dále Marlene Dietrich nebo kinematografii éry národního socialismu.
Sada osobních zavazadel Marlene Dietrich v berlínském muzeu filmu a televize. Od Sailko [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) nebo CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Výčet zahraničních filmových muzeí by samozřejmě mohl být ještě velmi dlouhý - z ne-euroamerických mě zaujaly např. čínské národní filmové muzeum (viz zde) nebo plánované bollywoodské muzeum (viz zde). U nás tedy existuje na začátku článku zmíněné Muzeum Karla Zemana v Saské 3 u Karlova mostu. Jeho nápaditě aranžované a často interaktivní exponáty jistě zaujmou nejen děti, instituce se navíc zabývá restaurováním Zemanových snímků a jejich vydáváním na DVD. Na Moravě se světu filmu dostalo pozornosti např. v ostravském Muzeu hraček, jehož součástí je expozice Disneyana s rozsáhlou sbírkou mapující vývoj Disneyho společnosti.
Co se crowdfundingu a filmových muzeí týče (o filmovém crowdfundingu v Česku viz můj článek zde), podařilo se mi dohledat projekt Muzea historie v Severní Karolíně, které se přes Indiegogo neúspěšně pokoušelo vybrat na expozici orientovanou na úlohu Severní Karolíny ve filmovém průmyslu (prostředky nakonec získalo jinak a výstava už probíhá). Dostatek fanoušků přes Indiegogo nedokázalo oslovit ani americké muzeum zasvěcené pouze (!) snímku Život je krásný (1946), které se jmenuje The Seneca Falls It’s A Wonderful Life Museum & Archives. Tato instituce funguje od roku 2010 a snažila se získat příspěvek na odkup budovy, ve které sídlí (stránka projektu zde). (Ještě dodávám, že přes crowdfunding nasbíralo prostředky turínské Museo Nazionale del Cinema, ovšem "pouze" na restaurování Ferreriho film Audience.) Český NaFilM se tak může stát zřejmě vůbec prvním úspěšným projektem filmového muzea (spolu)financovaným přes crowdfunding.
Hunger Games: Síla vzdoru 1. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 1, režie Francis Lawrence)
Tato sága mě dosud míjí jak ve filmové, tak v knižní podobě. Režisér Lawrence má ovšem u mě plus za Constantinea (2005), takže bych tenhle počin úplně nezatracovala (i když první film režíroval podobně jako u Twilight ságy někdo jiný - v tomto případě Gary Ross).
Míra natěšenosti: 40 %
MY 2 (režie Slobodanka Radun)
Jana Plodková a Ondřej Nosálek v hlavních rolích dalšího českého pokusu o koukatelnou vztahovku. Vidím tu určitou snahu nalákat mladé publikum - jednu z vedlejších rolí si totiž střihnul Adam Mišík a titulní skladbu zpívá Lenny. Zůstávám opatrnou optimistkou.
Míra natěšenosti: 45 %
Get On Up - Příběh Jamese Browna (Get On Up, režie Tate Taylor)
Životopisná dramata můžu, i když jsou často jak přes kopírák. Tady se bude odvíjet životní příběh vrstevníka Johnnyho Cashe. V hlavní roli převážně seriálový herec Chadwick Boseman. Režisér Taylor uspěl s dramatem Černobílý svět (2011).
Míra natěšenosti: 60 %
„Chadwick Boseman Deauville 2014“ od Georges Biard – Vlastní dílo. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chadwick_Boseman_Deauville_2014.jpg#mediaviewer/File:Chadwick_Boseman_Deauville_2014.jpg
Jessabelle (Jessabelle, režie Kevin Greutert)
Další horor, po kterém klesnou ceny starých domů. Ochrnutá hlavní hrdinka se do jednoho takového nastěhuje a začnou se dít divné věci... Však to znáte. Režisér nic moc, trailer nic moc.
Míra natěšenosti: 10 %
Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli, režie Georgij Ovašvili)
Vskutku antimainstreamovka, ukázku si pamatuju z letošního MFF Karlovy Vary, kde tenhle gruzínský film ostatně získal hlavní cenu, a je mi jasné, že to nebude snadná podívaná. Však taky poběží jen v několika kinosálech.
Míra natěšenosti: 40 %
Leviatan (Leviafan, režie Andrej Zvjagincev)
Ruské drama o Koliovi českého Kolju nepřipomíná ani vzdáleně. V Cannes zísalo cenu za nejlepší scénář. "Drsné zobrazení zkorumpovaného Ruska" vypadá v traileru překvapivě relativně koukatelně.
Míra natěšenosti: 55 %
Pavel Wonka se zavazuje (režie Libuše Rudimská)
Dokument, který vzbudil značnou mediální pozornost, část publika svým obsahem pobouřil a prý není zrovna na úrovni ani po režijní stránce.
Míra natěšenosti: 15 %
Železná srdce (Fury, režie David Ayer)
Ayer je scénárista (Training Day, Rychle a zběsile), který stihl natočit už i několik vlastních "chlapských" filmů (Drsný časy, Street Kings, Patrola). Ten nejnovější o jednotce amerických tankistů na sklonku druhé světové války má jedno eso v rukávu, totiž Brada Pitta v hlavní roli. Bojím se ale, že poručíka Aldo Rainea z Hanebných panchartů v téhle podobné, tentokrát poněkud vážnější roli těžko překoná. Pozornost na sebe strhává také Shia LaBeouf v úloze vojáka, který často cituje z Bible - náročné natáčení zjevně dosti prožíval a nakonec se nechal pokřtít.
Míra natěšenosti: 65 %
4. Gary Oldman - Drákula (Dracula, režie Francis Ford Coppola, 1992)
Coppola si pro svoji ambiciózní adaptaci Stokerova románu vybral jako hlavní hvězdu Garyho Oldmana, který měl tehdy za sebou např. úlohu baskytaristy Sex Pistols ve snímku Sid a Nancy (1986). Jeho proslulejší role (v Leonovi, Pátém elementu, Harrym Potterovi a Temném rytíři) přišly až později. Oldmanovi bylo v roce vzniku snímku 34 let, byl tedy mladší než předchozí představitelé Drákuly vzpomínaní v první části článku - Max Schreck (43), Béla Lugosi (49) i Christopher Lee (36 let v prvním drákulovském filmu, 54 v posledním). Také dva následující představitelé měli v době vzniku filmů o něco vyšší věk (Richard Roxburgh - 41 let, Luke Evans - 35 let). Z celé šestice Drákulů je Oldman se svými 174 cm zároveň nejmenší. Režisér mu věnoval rakev, prý aby se lépe vžil do role.
Gary Oldman v r. 2000. Autor: Dribbler.
Na Coppolova Drákulu jsem se těšila velmi, ostatně zbožňuji trilogii Kmotr. Bohužel během celého filmu mě "zmáhala" výrazná stylizace a jakási "divadelnost". Třeba kostýmy jsou jistě úchvatné, jenže někdy méně je více. A takový Keanu Reeves mi jako Jonathan Harker vůbec neseděl. Proti Oldmanovi v roli hraběte ovšem nic nenamítám. Ale nejdůležitější je, že oproti starším drákulovským filmům zde došlo k výraznému posunu v pojetí Drákuly - poznáváme ho jako lidskou bytost, která se teprve vlivem osudové tragédie promění v krvelačnou bestii. I poté však, jak upozorňuje Douglas (zde), zůstává tragickou lidskou postavou, navíc Mina Harker zde není pouhou jeho obětí, ale partnerkou. Přesto má film velmi daleko k nějaké "civilnosti" a panuje v něm slušně hororová atmosféra vyplývající z nadpřirozených schopností upírů a jejich animálnosti.
5. Richard Roxburgh - Van Helsing (Van Helsing, režie Stephen Sommers, 2004)
Tahle Sommersova slátanina (přitom první Mumii mám ráda) je jedna velká tragédie a ze všech zmršených klasických postav to tu podle mého názoru nejvíc schytal právě Drákula. S klidem bych ho nazvala nejhorším Drákulou všech dob. Australanovi Roxburghovi bylo v době natáčení 42, což je řekněme optimální "drákulovský" věk, a jeho nejznámější rolí byl (a vedle Drákuly dosud je) hlavní záporák, Vévoda, v Moulin Rouge (2001). Krátce přes Van Helsingem si zahrál Sherlocka (vida, paralela s Christopherem Lee) v TV filmu Pes baskervillský a objevil se v Lize výjimečných.
Hugh Jackman, Kate Beckinsale a nešťastný Drákula Richard Roxburgh. „VanHelsingComicCon2003“. Licencováno pod Creative Commons Attribution 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:VanHelsingComicCon2003.jpg#mediaviewer/File:VanHelsingComicCon2003.jpg
Musím říct, že i Dana Morávková byla ve své roli ve Van Helsingovi méně strašlivá nežli Richard Roxburgh. Spíš než typově nevhodným obsazením to ale podle mého názoru bylo scénářem, režií a nadužívanými počítačovými triky. Však ani Hugh se v úloze Van Helsinga zrovna neblýsknul, resp. mu vůbec nesedla, i když se zjevně snažil. Každopádně Roxburgh postrádá jakékoliv upírské charisma a "má mnohem blíž k excentrickému padouchovi z bondovky (i když ti pravda nechodí zuřivě gestikuluje po zdech a neplodí miliony vajec malých upířat) než k temné a zneklidňující postavě, která by měla děsit a vyvolávat odpor" (Douglas ve svém článku). Prostě Drákula k politování.
Evans před Drákulou stihl ztvárnit slušnou řádku většinou "kostýmních" rolí: např. Apollóna v Souboji Titánů (2010), šerifova hrdlořeza v Robinu Hoodovi (2010), Aramise ve Třech mušketýrech (2011), Dia ve Válce Bohů (2011) a Barda Lučištníka v druhém a třetím Hobitovi (2013 a 2014). Právě v duchu hobitovské trilogie se zdá kráčet i nejnovější drákulovský film - důraz je kladen na efektní digitální scenérie a bitvy, a to za cenu určité obsahové zploštělosti (soudě na základě ukázek). Pojetí Drákuly by se vskutku dalo nazvat převratným - je z něj už veskrze lidský hrdina, milující otec (!), který se stane upírem, aby ochránil svého synka. Dojemné až na půdu. Toto pojetí svým tragicko-romantickým zaměřením navazuje spíše na Coppolova Drákulu než na všechny ostatní uvedené.
„Luke Evans 2014“ od Christopher William Adach from London, UK – WP - random_-27. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Luke_Evans_2014.jpg#mediaviewer/File:Luke_Evans_2014.jpg
Evans by měl vbrzku ztvárnit hlavní roli v remaku Vrány. Zaškatulkován tedy díky svým ostře řezaným rysům a zachmuřenému pohledu je, ovšem rozhodně ne pouze do role Drákuly tak, jako byli Max Schreck, Béla Lugosi a částečně i Christopher Lee (se kterým se Evans setkal v Hobitovi).
Seriáloví Drákulové
Drákulovské (a vůbec upírské) téma v seriálech můžeme rozdělit na období před a po "stmívací" a "upírskodeníkovské" vlně, která propukla v roce 2008. Seriály, ve kterých by byl Drákula hlavní postavou, jsou však - s vyjímkou toho nejnovějšího s Jonathanem Rhys Meyersem - u nás prakticky neznámé (např. rodinná komediální série Young Dracula z r. 2006, dále Dracula: The Series z r. 1990 a The Curse of Dracula z r. 1979). Každopádně spolu s filmovou Twilight ságou (2008-2012) a seriálem Upíří deníky (od r. 2009) se z upírů stali veskrze romantičtí idolové. Také v Pravé krvi (od r. 2008) jsou upíři do značné míry zromantizováni, přitom však nejde o počin určený primárně pro náctileté divačky.
Už ve Whedonově Buffy, přemožitelce upírů (1997-2003), resp. ve filmu, který seriálu předcházel (1992), se z vampýrů stali objekty touhy náctileté hrdinky a podobně starých divaček. Jenže, jak upřesňuje Douglas, na rozdíl od Stmívání zde "byl tento koncept součást sofistikované postmoderní hry". To můžeme krásně vidět právě na postavě Drákuly, která se objevila v 1. epizodě 5. řady (z r. 2000). Jeden z hrdinů, Buffyin tehdejší přítel-smrtelník Riley, se ptá proslulého upíra Spikea: "Co víš o Drákulovi?" A Spike na to: "Ten zmetek mi dluží jedenáct liber." Spike si dále stěžuje, že Drákula ublížil "upírstvu" víc než kterákoliv přemožitelka - tím, že každý zná jeho příběh, také každý ví, jak upíry zabít.
Také vyjde najevo, že Drákula kdysi randil s Anyou, bývalou démonkou pomsty a nyní členkou party okolo Buffy. Celá epizoda má vůbec spíše komediální nádech a Drákula, obvykle pojímaný jako nejstarší a nejmocnější z upírů, paradoxně nepředstavuje pro Buffy a její přátele žádnou vážnější hrozbu. Ztvárnil ho Rudolf Martin a jeho slavný upír se vyznačuje určitou elegancí (oproti "rváčským" upírům okolo) a používáním magie, např. ovládání mysli (více zde). Zajímavostí je, že Martin si Drákulu zahrál ještě v televizním filmu Dark Prince: The True Story of Dracula (také 2000) zaměřeném na vykreslení osudu skutečného historického Vlada.
Jinou cestou než seriály posledních dvou dekád se vydává Drákula (2013) s charismatickým Meyersem (Tudorovci, Match Point - Hra osudu) v hlavní roli. Zčásti se zdá odkazovat na staromilsky romantické pojetí Drákuly ve filmech Coppoly a Shorea. Stejně jako u Coppolova snímku zde hrabě přijíždí do Londýna konce 19. století (v tomto případě za účelem pomsty jednomu prohnilému řádu, který z něj udělal upíra) a potkává reinkarnaci své bývalé manželky. Seriál je hodnocen jako průměrné dílo, vznikla jen jedna řada.
„Jonathan Rhys Meyers Cabourg 2013“ od Georges Biard – Vlastní dílo. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jonathan_Rhys_Meyers_Cabourg_2013.jpg#mediaviewer/File:Jonathan_Rhys_Meyers_Cabourg_2013.jpg
Závěr
Novodobější představitelé Drákuly v průměru omládli a ztratili na výšce.
Zároveň jsou se svými drákulovskými rolemi mnohem méně "osudově"
spjatí. A jak vystihuje Douglas (byť jeho článek - zde - vznikl ještě před
posledním drákulovským filmem), "od animálního monstra přes efemérního
aristokrata a dekadentní[ho] člověka připomínající[ho] zrůdu se Drákula
stal plnohodnotným člověkem, postavou stejně psychologicky bohatou, jako
jsou ostatní hrdinové jeho filmového světa." V případě filmu Drákula: Neznámá legenda
to zřejmě platí na 100 % a bude zajímavé sledovat, jestli a kdy se
tento trend opět zvrátí a vrátí se ten "pravý" Drákula, kterého pro mě
představuje spíše monstrum z jiného světa à la Nosferatu Maxe Schrecka, příp. nebezpečný a animální, byť již také citově rozervaný Drákula Garyho Oldmana.
Boj sněžného pluhu s mafií (Kraftidioten, režie Hans Petter Moland)
Zasněžená krimikomedie, v hlavní úloze Stellan Skarsgård. V multiplexech ji bohužel dávat nebudou...
Míra natěšenosti: 60 %
Frank (Frank, režie Lenny Abrahamson)
... na rozdíl od téhle komedie. Michaela Fassbendera můžu (čti: žeru), akorát mi přijde nepochopitelné, že je zde obsazen do role frontmana kapely, který má na hlavě celý (?) film obří papírovou masku!!! Tomu říkám mrhání prvotřídním "materiálem". Maggie Gyllenhaal ovšem taky potěší.
Míra natěšenosti: 70 %
Interstellar (Interstellar, režie Christopher Nolan)
Skoro tříhodinový megafilm, který mě odpuzuje už tím, jaké se kolem něj dělá haló - podle mě víceméně bezdůvodně, protože patetický kinotrailer mě vůbec nenadchnul. A taky protože jsem měla tu "čest" vidět zjevně podobně laděného Promethea, což byl tedy velešit (vzdor parádnímu vizuálu a jako vždy skvělému Fassbenderovi). Jo, Počátek se mi ještě líbil, ale už by to chtělo něco méně... "robustního". Chrisi, natoč zas nějaké to Memento nebo Insomnii, ju? Jen pro pořádek - v hlavních rolích Matthew McConaughey a Anne Hatthaway, dále hrají např. Michael Caine, Jessica Chastain, Casey Affleck, John Lithgow a Ellen Burstyn.
Míra natěšenosti: 50 %
Pohádkář(režie Vladimír Michálek)
Jirka Macháček si žil jako v pohádce - na střídačku s Aňou Geislerovou a Evou Herzigovou. To asi nemohlo dopadnout dobře. A jak to tedy dopadlo a jaké z toho plyne ponaučení, se dozvíme od Matěje Hádka, a to bude celá pohádka. Tak teď vážně: trailer vypadá obstojně a vidím tam trochu větší potenciál než u předchozího filmu podle románu Barbary Nesvadbové, Bestiáře.
Míra natěšenosti: 55 %
Včelka Mája (Die Biene Maja- der Kinofilm, režie Alexs Stadermann a Simon Pickard)
3D je zbytečnost, to se pak v telce stejně zploští, hlavně aby tam zapěl Kája!
Míra natěšenosti: 10 %
Zmizení Eleanor Rigbyové: On (The Disappearance of Eleanor Rigby: Him, režie Ned Benson)
Těch zmizelých žen tenhle podzim nějak přibývá... V tomhle vztahovém dramatu neztrácí partnerku v podání Jessiky Chastain nikdo jiný než James McAvoy. Běželo na MFF Karlovy Vary.
Míra natěšenosti: 60 %
Jessica Chastain letos v Cannes. Georges Biard [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Zmizení Eleanor Rigbyové: Ona (The Disappearance of Eleanor Rigby: Her, režie Ned Benson)
To samé, tentokrát z Jejího pohledu. Mimochodem, existuje také "celková" verze. Jó, natočit tři filmy najednou, to musí být docela umění. Zajímavost: hrob jisté Eleanor Rigby (1895-1939) se nachází v
Liverpoolu, jmenuje se tak píseň Beatles z r. 1966 a také deset let
starý román z pera Douglase Couplanda (pojmenovaný právě po oné písni -
hlavní hrdinka knihy se přitom jmenuje Liz Dunn, což mi připomíná, že příjemní Dunn měli manželé ve Fincherově Zmizelé a samozřejmě i v knižní předloze Gillian Flynn). Toto jméno se díky Beatles
stalo jakýmsi synonymem osamělosti, na což kromě Couplanda zřejmě
odkazují i tvůrci filmu.
Míra natěšenosti: 60 %
Socha Eleanor Rigby na liverpoolské Stanley Street, odhalená v r. 1982 na počest Beatles a věnovaná "všem osamělým lidem". john driscoll [CC-BY-SA-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý (Død Snø 2, režie Tommy Wirkola)
Už první norský Mrtvý sníh (2009) byl pro fajnšmekry - milovníky splatter zombie hororů a/nebo hororových parodií. Já třeba zbožňuju Soumrak mrtvých (2004), který také operuje se specifickým humorem na poli zombies, takže si možná někdy dám i tyhle filmy poněkud těžšího kalibru. Výchozí zápletka dvojky je každopádně více než ujetá.
Míra natěšenosti: 40 %
Falešní poldové (Let's Be Cops, režie Luke Greenfield)
Akční komedie o... falešných poldech, lačných pozornosti žen. Greenfield natočil snímky Zvíře (2001, Rob Schneider v hlavní roli, což asi říká vše), Sexbomba od vedle (2004, to je jeho nejlépe hodnocený film) a Tvůj snoubenec, můj milenec (2011). Fanoušky Upířích deníků upozorňuji na hereckou účast Niny Dobrev v Greenfieldově nejnovějším pokusu o humor.
Míra natěšenosti: 10 %
Mami! (Mommy, režie Xavier Dolan)
Dolan je pětadvacetiletý kanadský režisér, scénárista a herec, ve kterém mnozí vidí velký talent. Od roku 2009 stihl natočit pět filmů, a to buď psychologických, nebo romantických dramat. V nejnovějším psychodramatu sleduje příběh dospívajícího mladíka s diagnózou ADHD (hyperkinetická porucha). Film běžel na MFF v Karlových Varech a získal cenu poroty v Cannes. Ukázky mě ovšem příliš nenadchly.
Míra natěšenosti: 25 %
Xavier Dolan letos v Cannes. Georges Biard [CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars, režie David Cronenberg)
Julianne Moore, Robert Patinson, Mia Wasikowská nebo John Cusack v psychodramatu o hollywoodské herecké rodině. Od Cronenberga jsem zatím viděla jen slušné Východní přísliby (2007), jeho nový film mě docela láká hereckým obsazením i námětem.
Míra natěšenosti: 60 %
Julianne More, John Cusack, Robert Patinson, Sarah Gadon a David Cronenberg uvádějí Mapy ke hvězdám na festivalu v Torontu. Od https://www.flickr.com/photos/cybermelli/ [CC-BY-SA-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Mezi náhrobními kameny (A Walk Among the Tombstones, režie Scott Frank)
Bývalý policista, vyléčený alkoholik, soukromé očko bez licence - tím vším je v tomhle thrilleru Liam Neeson. Pátrání po únoscích a vrazích manželky drogového dealera by mohlo bodovat atmosférou. Režisér Frank napsal i scénář - ostatně doposud se věnoval převážně scénáristické práci (Minority Report, Wolverine nebo také Marley a já).
Míra natěšenosti: 45 %
Winx club - V tajemných hlubinách (Winx Club: Il mistero degli abissi, režie Iginio Straffi)
Ohavně přestajlované anorektické víly, tentokrát pod mořskou hladinou. Není mi pět, takže nee.
Míra natěšenosti: 0 %
Nový drákulovský film (Drákula: Neznámá legenda) a také seriál Drákula mě přivedly k zamyšlení nad vývojem pojetí postavy krvelačného hraběte. Skvělou, do hloubky jdoucí analýzu upírského filmu jako takového napsal Douglas (Pitva vampýra aneb proměnlivost upírského filmu), na kterého také budu odkazovat. Já bych se zde chtěla zabývat výhradně postavou Drákuly ve filmu (stručněji i v seriálu), resp. primárně v těch snímcích, jež jsem zhlédla, a to se zaměřením na představitele Drákuly. O mých dalších oblíbených upírských filmech (Interview s upírem, Blade, ale i česká Svatba upírů) třeba někdy jindy.
1. Max Schreck - Upír Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, režie Friedrich W. Murnau, 1922)
Je známo, že Murnau nezískal práva na zfilmování Stokerova románu (to se později podařilo Bélovi Lugosimu, když podle ČSFD "přemluvil" vdovu po Stokerovi), proto je z upíra "nosferatu", hlavní postava se jmenuje hrabě Orlok a děj se od předlohy částečně odchyluje. Sama bych Schreckova "Drákulu" nepopsala lépe nežli Douglas, který ho vystihuje jako "animální monstrum odkudsi odjinud". Tento upír šíří hrůzu výhradně svou nelidskostí, o jeho původu či předešlých osudech se nedozvíme nic. Schreck sice svým způsobem značně přehrává (což v té době jistě nebylo nic neobvyklého), ale celkovým zjevem, chůzí atd. působí prostě natolik monstrózně, že se nelze divit fámám o jeho skutečném upírství, které se tehdy začaly šířit.
Hrabě Orlok vs. popkultura - graffiti v argentinském městě Rosario (3. března 2006 vyfotografoval Pablo D. Flores). Záběry z Upíra Nosferatu se objevily např. v klipu Queen k písni Under Pressure.
Paradoxně jsem dříve než originál zhlédla mystifikaci o natáčení Murnauova snímku s názvem Ve stínu upíra(2000), kde se do Schrecka, zde pojatého jako opravdového upíra, vžil William Dafoe, zatímco Murnaua si střihnul John Malkovich. Hlavní "hrdina" je tu do určité míry polidštěn - ve scéně, kdy si promítá východ slunce, který nemůže spatřit na vlastní oči, vyvolává soucit. Za zhlédnutí stojí oba filmy - i ten němý je koukatelný a přes propast času v jistých momentech slušně hororový.
2. Béla Lugosi - Dracula(Dracula, režie Tod Browning, 1931)
První oficiální snímek s Drákulou jsem sice neviděla (trailer zde), ale díky životopisnémmu komediálnímu dramatu Ed Wood (1994) se mi vryl do paměti představitel hlavní role, Béla Lugosi. Toho v mém oblíbeném Burtonově filmu ztvárnil Martin Landau (mimochodem otec herečky Juliet Landau známé z role upírky Drusilly v seriálu Buffy, přemožitelka upírů) a za svůj výkon byl oceněněn Zlatým glóbem i Oscarem.
Lugosi se narodil v Rumunsku (jak stylové!) a ještě před filmovou verzí hrál Drákulu od r. 1927 v divadelním představení na Brodwayi. Obrovský úspěch představení i filmu bývá připisován právě Lugosimu, který se pak objevil ještě v řadě hororových snímků. Ke sklonku života spolupracoval s "nejhorším režisérem všech dob" Edwardem D. Woodem Jr., jehož ve zmíněném filmu ztvárnil Johnny Depp. Na vlastní přání byl Lugosi pohřben v drákulovském kostýmu...
Bela Lugosi Od Screenshot from "Internet Archive" of the movie Dracula (1931) (http://www.archive.org/details/Dracula1931-Trailer) [Public domain], prostřednictvím Wikimedia Commons
Jak píše Douglas, a jak je patrné i z ukázek, Lugosi pojal Drákulu jako aristokrata (v duchu Stokerovy předlohy) a opatřil ho "seladonskou nonšalancí" (Douglas). To už se dnes jaksi nenosí, současnější představitelé Drákuly si navíc o takovém souznění s touto temnou
postavou, jaké fungovalo v případě Schrecka a Lugosiho, mohou nechat jen
zdát. V pořadí další nejvýznamější představitel Drákuly Christopher Lee už se dokázal prosadit i v jiných, typově více či méně odlišných rolích.
3. Christopher Lee - Hrabě Dracula (El Conde Drácula, režie Jesús Franco, 1970)
196 centimetrů vysoký Lee se narodil v roce vzniku Upíra Nosferatu, Drákulu si zahrál poprvé už v roce 1958 (v klasice Dracula, prvním barevném drákulovském snímku) a v průběhu téměř dvou desetiletí ještě několikrát, naposledy v komedii Dracula a syn (1976). Jenže já ho viděla jen v italském filmu z roku 1970. A nutno dodat, že tento horor se mi zrovna dvakrát nelíbil. Atmosféra je místy slušná, ale celkově film působí jaksi lacině a pojetí Drákuly i některých dalších postav považuji za problematické.
Musím se přiznat, že částečně moji nelibost vůči filmu Hrabě Dracula zapříčinila četba verze Drákuly "zkrácené pro mladé čtenáře", v dětství jedné z mých nejoblíbenějších knih (obálka zde). V ní totiž absentovala postava Renfielda. V Hraběti Draculovi se naopak (už rovnou) šílený Renfield v podání Klause Kinského (který si Drákulu sám zahrál ve filmu Upír Nosferatu z roku 1979) objevuje v řadě scén. Nepoučena jsem nechápala, co tam tato dějová linka z blázince pohledává a proč proboha ji scénárista k původnímu příběhu dopsal? Ano, moje chyba, ovšem to, že Kinského postava v rámci filmu působí jak z jiného vesmíru, je také selháním tvůrců (později jsem viděla Coppolovu adaptaci, kde je Renfield zapojen do dějového soukolí a celkové nálady filmu o mnoho lépe).
Christopher Lee poprvé jako Drákula. Od Screenshot from "Internet Archive" of the movie Dracula (1958) [Public domain], prostřednictvím Wikimedia Commons
Hrabě Dracula je považován za adaptaci předloze poměrně věrnou (podle některých i věrnější než Coppolův počin). Ovšem Lee jako by se tu jemně řečeno dost nesnažil (možná proto, že šlo o béčkově vyhlížející produkci - někteří současní recenzenti však vyjadřují zklamání také nad jeho výkonem z r. 1958). Méně jemně řečeno (slovy uživatele B!shop v recenzi na ČSFD): "ten měl míň charisma než přejetej ježek". Drákula v podání Christophera Lee je krvelačný chlípník, zejména oproti Orlokovi je tudíž "mnohem lidštější a poznatelnější" (Douglas); spíše než aby děsil, jen odpuzuje svou nadržeností. Každopádně ve filmu víc potěší Kinski jako Renfield (byť je jeho role dosti "mimo") a Herbert Lom jako Van Helsing.
Lee si během svého drákulovského období zahrál např. Sherlocka Holmese, později se stal Rochefortem ve Třech mušketýrech (1973) nebo hrabětem Dooku ve Star Wars (2002 a 2005) a zejména Sarumanem v Pánovi prstenů a Hobitovi. Můžeme předpokládat, že pohřbít by se nechal spíše s čarodějovou holí než s umělými špičáky a černým pláštěm. Pro mě rozhodně není "tím pravým" Drákulou - z nejstarší trojky by u mě asi zvítězil Max Schreck (férově ale počkám s definitivním hodnocením, až konečně poznám Lugosiho Drákulu). Novější trojce a seriálovým Drákulům se podívám na špičáky příště.
Co jsme komu udělali? (Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu?, režie Philippe de Chauveron)
Nejznámějším hercem z ansámblu je Christian Clavier, který ztvárňuje otce čtyř dcer, z nichž ani jedna se nevdala zrovna podle představ svého otce a matky. Takže se můžeme těšit (?) na konfrontaci "echt" francouzských rodičů se svými zeti - Číňanem, muslimem, Židem a katolíkem... černé barvy pleti.
Míra natěšenosti: 25 %
Intimity (režie Ivo Macharáček)
Režisér Macharáček má za sebou směsku spíše bídných počinů (Panic je na nic, Tajemství staré bambitky, seriály Strážce duší, Helena a nejnověji Svatby v Benátkách), takže téhle romanťárně složené ze sedmi storek nedávám velké šance. Kdyby to někoho zajímalo, tak tam hrají
Zlata Adamovská, Petr Štěpánek, Kristýna Leichtová, Tomáš Klus, Ondřej Vetchý, Jitka Ježková, Jaroslav Plesl, Petra Hřebíčková nebo Martin Stránský.
Míra natěšenosti: 10 %
John Wick (John Wick, režie Chad Stahelski)
Trailer v kině mě dost pobavil, hlavně kvůli motivu zabitého štěněte darovaného hlavnímu hrdinovi (Keanu Reeves) jeho umírající manželkou - takové megaklišé se jen tak nevidí. Ale mohla by to být ucházející béčková oddychovka o jedné osobní vendetě. GoT fandy upozorňuji, že tam hraje Alfie Allen alias Theon Greyjoy.
Míra natěšenosti: 35 %
Krok do tmy (režie Miloslav Luther)
Slovenský režisér, který má na kontě např. film a seriál Útěk do Budína (2002 a 2003) nebo seriál Lekár umierajúceho času (1983), se tentokrát zaměřil na období nástupu komunismu. V něm sleduje osobní drama lékaře (Marko Igonda).
Míra natěšenosti: 40 %
Madagaskar: Království lemurů 3D(Island of Lemurs: Madagaskar, režie David Douglas)
Bacha, nejde o animák, nýbrž o krátkometrážní dokument, kterým provází hlas Morgana Freemana.
Míra natěšenosti: 15 %
Soudce(The Judge, režie David Dobkin)
Tohle psychologické drama o vztahu otce soudce a syna právníka má skvělé obsazení (v hlavních rolích Robert Downey Jr. a Robert Duvall, v dalších např. Vera Farmiga, Billy Bob Thornton a Vincent D'Onofrio) a solidní námět. Otázka je, jak si s takovou látkou poradí režisér Rytíře ze Šanghaje (2003) a Nesvatbových (2005).
Míra natěšenosti: 60 %
Robert Duvall a Robert Downey Jr. na premiéře Soudce na festivalu v Torontu. Od GabboT (The Judge 42) [CC-BY-SA-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Škatuláci (The Boxtrolls, režie Anthony Stacchi, Graham Annable)
Sympaticky staromilsky vyhlížející animace + snaha o příběh - sice je to film pro děti, ale dospěláky by mohl alespoň nenudit.
Míra natěšenosti: 20 %
Co s láskou (The Best of Me, režie Michael Hoffman)
Romantika podle předlohy autora Vzkazu v láhvi, Zápisníku jedné lásky nebo Nocí v Rodanthe Nicholase Sparkse. V rolích dospělých verzí hlavní dvojice se představí Michelle Monaghan a James Marsden. To si nechám ujít.
Míra natěšenosti: 25 %
Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold, režie Gary Shore)
Drákula ve spárech hollywoodské fantasy vlny. Ukázky vypadají slušně, podobně jako v Hobitovi (kde představitel Drákuly Luke Evans ztvárňuje postavu Barda Lučištníka) tu ale nejspíš bude všechno jen tak na efekt... Jde o první režisérův první celovečerák.
Míra natěšenosti: 40 %
Desátý snímek Davida Finchera ve mně více než Klub rváčů (1999) nebo Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008) vyvolává nutkání přečíst si knižní předlohu. Spisovatelka Gillian Flynn sice k filmové verzi napsala scénář, jenže s jiným koncem. Navíc mám podezření, že v knize by do sebe některé věci mohly lépe zapadat a hlavně bych mohla lépe pochopit motivaci jedné z hlavních postav.
Režisér Fincher s autorkou předlohy i scénáře Gillian Flynn. „P1070643 (15184077820)“ od aphrodite-in-nyc from new york city –
P1070643. Licencováno pod Creative Commons Attribution 2.0 via Wikimedia
Commons -
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:P1070643_(15184077820).jpg#mediaviewer/File:P1070643_(15184077820).jpg
Atmosféra je díky obrazu a hudbě už od začátku na jedničku a obsazení hlavní dvojice rovněž. Benu Affleckovi sedne role přitažlivého sympaťáka Nicka Dunnea, který má zároveň nějaké ty horší vlastnosti a dělá chyby. Rosamund Pike coby jeho žena Amy pak předvádí skvělý herecký výkon. V dalších rolích zaujmou Kim Dickens jako detektivka Rhodna Boney, Neil Patrick Harris ("Barney" z HIMYM) jako Desi Collings, Missi Pyle jako otravná (tím jedinečným americkým způsobem) televizní moderátorka, Tyler Perry jako dobře naladěný advokát z vraždy partnerky obviněných manželů nebo také Carrie Coon jako Nickova sestra Margo (jde o první filmovou roli dosud seriálové herečky).
Ben Affleck a Rosamund Pike. „P1070695 (15367785071)“ od aphrodite-in-nyc from new york city –
P1070695. Licencováno pod Creative Commons Attribution 2.0 via Wikimedia
Commons -
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:P1070695_(15367785071).jpg#mediaviewer/File:P1070695_(15367785071).jpg
Minulost a přítomnost se během vyprávění ladně prolínají a nová zjištění nutí k neustálé reinterpretaci již viděného a slyšeného. I při stopáži dvou a půl hodin je film od začátku do konce radost sledovat (a zřejmě nebude nudit ani při opakovaném zhlédnutí). Jak jsem předeslala v úvodu, chybělo mi nějaké důslednější vysvětlení motivace jedné z hlavních postav. Nebo rozvedení motivu knižní série Amazing Amy, kterou od jejího dětství psali rodiče Amy (ti jsou ostatně v ději značně upozaděni). Také o některé "stopy" a objasnění z poslední třetiny se lze přít - to, že je možné nad tímto filmem dlouho diskutovat, je ale vlastně ku prospěchu.
Zmizelá ukazuje, co dokáže z obyčejného manželství za přispění senzacechtivých a právo soudit si uzurpujících médií udělat fakt, že je jeden z partnerů psychopat. A že pak nic nezmůže ani jedna detektivka, které to pálí víc než jejím kolegům. Přes všechny klady pro mě nejlepším bijákem, který jsem letos viděla v kině, zůstává Vlk z Wall Street, kterému bych dala takových 95 %.
Andělé všedního dne (režie Alice Nellis)
Další vieweghovská adaptace, tentokrát v rukou uznávané režisérky. Potenciál kvalitativně převyšovat třeba Román v pokušení tam vidím.
Míra natěšenosti: 40 %
Annabelle (Annabelle, režie John R. Leonetti)
Tento horor provází šeptanda o strašidelné kvalitě. A slušná návštěvnost. To první bude nejspíš mít na svědomí v první řadě špatný scénárista, to druhé velká reklama. Panenku Annabelle si diváci můžou pamatovat už z filmu V zajetí démonů. Pro fanoušky Hvězdné brány dodávám, že roli kněze si střihnul Tony Amendola čili mistr Bra'tac.
Míra natěšenosti: 5 %
Divoké historky (Relatos salvajes, režie Damián Szifron)
Šestice povídek o "rupnutí nervů" zaštítěných Pedrem Almodóvarem coby producentem vyhlíží v traileru nadějně.
Míra natěšenosti: 75 %
Dům kouzel (The House of Magic, režie Ben Stassen a Jeremy Degruson)
Zřejmě docela poctivý belgický animák o ztraceném kocourovi.
Míra natěšenosti: 15 %
Kmen(Plemja, režie Miroslav Slaboshpitsky)
Drsný film ověnčený Velkou cenou kritiky z Cannes je ve znakové řeči bez titulků, "protože láska a nenávist nepotřebuje překlad". Z pohledu běžného diváka jeho sledování nejspíš naplňuje představu o pobytu v pekle.
Míra natěšenosti: 55 %
Nick Cave: 20 000 dní na Zemi (20,000 Days on Earth, režie Iain Forsyth a Jane Pollard)
Pro fanoušky Nicka Cavea je tenhle "dokument" nutnost (a pěkný dárek od jejich idolu), ale mohl by zaujmout a obohatit i ostatní.
Míra natěšenosti: 65 %
„Nick Cave by Bleddyn Butcher Oct 2012“ od Bleddyn Butcher – Nick Cave Management office at ATC / London. Licencováno pod Creative Commons Zero, Public Domain Dedication via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nick_Cave_by_Bleddyn_Butcher_Oct_2012.jpg#mediaviewer/File:Nick_Cave_by_Bleddyn_Butcher_Oct_2012.jpg
Rozhodla jsem se zveřejnit veskrze subjektivní žebříček filmových scén, které mi uvízly v paměti jako nejerotičtější/nejsmyslnější/nejrajcovnější. Základní instinkt tu nehledejte, neb ho považuji za veskrze průměrný a celkově velmi nudný snímek. A ani Nymfomanku, protože tam nějakou smyslnost nacházím maximálně v BDSM scénách druhé části. Předem děkuji za psychoanalytické postřehy v komentářích.
8. Match Point - Hra osudu (Match Point, 2005) - Jonathan Rhys Meyers & Scarlett Johansson
Devět let starý snímek Woodyho Allena, který na mě působí, jako by ho natočil nějaký mladý, docela nekompromisní režisér. Obsahuje hned několik žhavých scén mezi představiteli Chrise a Noly.
7. Piano (The Piano, 1993) - Harvey Keitel & Holly Hunter
Neobvyklý milostný vztah v kulisách Nového Zélandu. Atmosféra je zde budována pozvolna za pomoci krajiny, hudby a skvělých hereckých výkonů. Mimochodem, v článku o filmových hvězdách, které se na plátně nejčastěji svlékají (zde), píšou o Harveym Keitelovi: Upřímně, jestli fráze "nepoznávám tě oblečeného" sedí na nějakého herce, tak je to Harvey.
6. Milenec (L'Amant, 1992) - Tony Leung Ka Fai & Jane March
Tento snímek co do názornosti v některých scénách příliš nezaostává za Nymfomankou. Vztah bez budoucnosti mezi patnáctiletou Francouzkou (Jane March bylo při natáčení "už" 19) a dvaatřicetiletým bohatým Číňanem v Saigonu konce 20. let 20. století v sobě skrývá kromě spalující vášeň i patřičnou dávku osudovosti.
5. Fontána (The Fountain, 2006) - Hugh Jackman & Rachel Weisz
Hugh tady hraje jako o život. Jeho honbu za nesmrtelností ve třech časových rovinách ospravedlňuje láska. V "současné" rovině se snaží zachránit svou umírající manželku - Hugh popsal "veselou" historku z natáčení celkem krátké, ale krásné milostné scény pod taktovkou tehdejšího manžela Rachel Weisz: "Rachel ležela nahá ve vaně a Darren seděl vedle kamery, asi metr a půl od nás. Přesně podle scénáře se líbáme, ona mě vtáhne do vany a svléká mi košili. Pořád se líbáme, čekám, kdy už to Darren stopne - a v tom ho slyším, jak říká: 'Stáhni mu kalhoty!'" (Premiere, březen 2007, s. 38) Hugh se tedy natrápil, ale výsledek stojí za to.
4. Grindhouse: Auto zabiják (Grindhouse: Death Proof, 2007) -Vanessa Ferlito & Kurt Russell
Psychopatický kaskadér Mike přišel do baru, zarecitoval jedné ze svých vyhlédnutých obětí básničku a vyhrál lap dance za doprovodu skladby Down in Mexico od The Coasters. Dojde i na Tarantinův foot fetish (byť zdaleka ne tak výrazně jako v také slušně rajcovní scéně se Selmou Hayek v Od soumraku do úsvitu). ¡Ay, caramba! Mimochodem, Quentin se v Jackie Brown (1997) blýsknul naopak jednou z nejvtipnějších (a zřejmě i nejkratších) erotických scén, která se odehraje mezi postavami ztvárněnými Robertem De Nirem a Bridget Fondou.
3. Černá labuť (Black Swan, 2010) - Natalie Portman & Mila Kunis
Aronofsky podruhé. Tentokrát jde o lesbický sex na cestě do temnoty... Možná to zní jako klišé, ale funguje to zatraceně dobře. I díky křehce a nevinně působící Natalie v kontrastu s prostřelou a "dravou" Milou.
2. Quills - Perem markýze de Sade (Quills, 2000) - Joaquin Phoenix & Kate Winslet
Tento film byl pro mě velmi příjemným překvapením. *NEZBYTNÉ SPOILERY* Nenaplněná láska mezi Madeleine a abbém du Coulmierem zde paradoxně vrcholí po její tragické smrti, kdy nešťastný abbé ve snu přichází k mrtvému tělu své milované, která ožije, a milují se spolu. Dokonalé (a odvážné) spojení lásky a smrti. Kam se na tohle hrabe (můj jinak oblíbený) Titanic!
1. Valmont (Valmont, 1989) - Colin Firth & Fairuza Balk
Tehdy devětadvacetiletý Firth je ve filmu Miloše Formana ještě takový "nemastný, neslaný" (jak napsala v recenzi na ČSFD Galadriel) a na Valmonta Johna Malkoviche v Nebezpečných známostech (1988) asi nemá. Ovšem když přijde na řadu scéna, ve které připraví o panenství Cécile představovanou v době natáčení patnáctiletou Fairuzou Balk, veškeré mé výhrady jdou stranou. Erotické napětí by se dalo krájet, čemuž nepřekáží ani lehký humor - ostatně celý snímek *SPOILER (i když to asi každý ví i z jiných adaptací)* včetně smrti hlavního hrdiny *KONEC SPOILERU* se nese v odlehčeném duchu. Půvabná je také následující scéna, kdy se Cécile s právě prožitým svěřuje markýze de Merteuil (Annette Benning). Na YouTube je po kouscích celý film - až na "osudnou" scénu, kterou zřejmě smazali mravokárci... Alespoň že momentka z ní se dostala až na oficiální plakát (zde).
BONUS - nejúsměvnější erotika: Bože, jak hluboko jsem klesla! (Mio Dio come sono caduta in basso!, 1974) - Laura Antonelli & Michele Placido
Italský snímek s někdejší přítelkyní Jean-Paula Belmonda se vryje do paměti vtipnými a ještě vtipnějšími (nejen) erotickými scénami, jimž vévodí ta, kterou poeticky popsal uživatel Omnibus na ČSFD: "Monumentální scéna na seně. Pro mě a mé vrstevníky nezapomenutelná
záležitost. Taky jsme pak z kina vycházeli zpocení jak dveře od chlíva,
jak jsme mu pomáhali s tím nekonečným pracným svlíkáním. To máte:
paraple, boty, knoflíčky, šaty, košilka, háčky, korzet, šňůrky,
svrchnička, knoflíčky, spodnička, patentky, punčochy, šňůrečky, další
spodnička, či co, další šňůrečky ... 'sakra- uzel!'... No měla na sobě
vrstev jak Amundsen při polární výpravě...
Řeknu vám, ještě že to nevzdal! 'Ne, já to nezvládnu! Necháme toho.' A
Eugenia nešťastně: 'Ne! Nééé...' a pak že vždy, když žena říká ne,
znamená to ne... (...) Kdyby to vzdal nebo přišel nějakej pitomej střih, asi bychom my, jinoši v
sále, vzteky aspoň rozcupovali promítací plátno, místo jejího prádla.
Ale mladý Corrado Cattani z pozdější Chobotnice si naštěstí vzpomněl, že
správný muž nosí nůž." Část této "monumentální" scény se prolíná i následujícím trailerem.
7 trpaslíků (Der 7bte Zwerg, režie Boris Aljinovic a Harald Siepermann)
Německá animovaná pohádka. Jde o první snímek Borise Aljinovice, který se jako herec objevil v nepovedených hraných filmech Swena Unterwaldta 7 trpaslíků z let 2004 a 2006 (7 Zwerge a 7 Zwerge - Der Wald ist nicht genug). Takže teď už tu máme tři různé německé filmy, které se v české verzi shodně jmenují 7 trpaslíků. Němci by toho prznění pohádek fakt měli nechat.
Míra natěšenosti: 0 %
Zmizelá (Gone Girl, režie David Fincher)
Nejdřív mě napadlo, že jde o nový film Bena Afflecka (který před sedmi lety natočil Gone, Baby, Gone). Ten zde ale "jen" hraje hlavní roli Nicka, manžela pohřešované Amy (Rosamund Pike). Ztratila se v den pátého výročí svatby a už trailer naznačuje, že manželství nebylo tak idylické a Nick vzdor spolupráci s policií může mít taky pěkně černé svědomí. Režíroval uznávaný Fincher (Sedm, Klub rváčů, Podivuhodný případ Benjamina Buttona nebo Social Network) podle předlohy Gillian Flynn, která pro film napsala jiný konec; u nás byly vydány její romány Temné kouty, Ostré předměty a právě Zmizelá. Tak kolik Oscarů z toho kápne?
Míra natěšenosti: 85 %
Equalizer (The Equalizer, režie Antoine Fuqua)
Trailer slibuje poctivou žánrovku, v níž se bývalý člen elitního vojenského komanda (Denzel Washington) "kvůli jedné holce" (Chloë Grace Morez) rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Washington získal Oscara za roli v jiném Fuquově filmu, Training Day (2001), režisér už ovšem natočil i slabší bijáky, např. Krále Artuše (2004) a Pád Bílého domu (2013). V jedné z menších rolí se objeví rodilý pražák Vladimír Kulich.
Míra natěšenosti: 55 %
Režisér Antoine Fuqua. Od Antoine_Fuqua.jpg: Nicogenin derivative work: Beao (Antoine_Fuqua.jpg) [CC-BY-SA-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
Plán (režie Benjamin Tuček)
Dokument o politice, developerství a rozkrádání veřejných prostředků. Ústředním bodem je zde Bémův územní plán Prahy, později nahrazený Metropolitním územním plánem. Dá se čekat dosti depresivní (a poučná) podívaná nejen pro urbanisty a "fanoušky" Pavla Béma... Hodí se ale spíš do televize.
Míra natěšenosti: 50 %
Odborný dohled nad východem Slunce (režie Pavel Göbl)
Originálně pojatý "eastern" o třech bývalých vězních, kteří narazí na svého starého známého, příslušníka StB (Jiří Lábus), a rozhodnou se mu po desetiletích pomstít. Režisér doposud točil ne zrovna s nadšením přijímané filmy (Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí nebo Veni, vidi, vici).
Míra natěšenosti: 40 %
Výchozí bod (I Origins, režie Mike Cahill)
Mike Cahill má zatím na kontě pouze námětově nevšední sci-fi drama Jiná země, které získalo Zvláštní cenu poroty na festivalu Sundance. Také Výchozí bod spojuje prvky sci-fi s psychologickým dramatem. Na MFF Karlovy Vary, kam s tímto filmem přijel představitel hlavní postavy Michael Pitt, byl snímek diváky přijat dobře.
Míra natěšenosti: 65 %
Uvedení filmu Výchozí bod na festivalu Sundance. Zleva herci Steven Yeun, Astrid Berges-Frisbey, Brit Marling a Michael Pitt, vedle něj režisér Mike Cahill. Od PunkToad from oakland, us [CC-BY-2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], prostřednictvím Wikimedia Commons
.jpg)
.jpg)
_(6691746279).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
