V divadle jsem byla poprvé už ve čtyřech letech, ale s kinem jsem zaostávala. Konečně se naskytla možnost vyrazit ve druhé třídě se školou na Lvího krále. Jenže máma se o mě tolik bála, že mě do kina nepustila a napsala mi omluvenku. Ostatní děcka pak byly z filmu nadšené, což mi na náladě zrovna nepřidalo. Nakonec jsem šla poprvé do kina se školou na nějaký jiný film, zřejmě natolik nevýznamný, že si na něj vůbec nevzpomínám.
Mé možnosti poznávání kinematografie byly kromě spíše sporých návštěv kina omezeny také tím, že naše domácnost nikdy (jakože fakt nikdy) nevlastnila takové to... (googlování)... přehrávač VHS. Proto jsem vždy vítala občasné promítání filmů ve škole, ač jejich kvality byly začasté poněkud sporné a navíc, vzhledem k omezené délce vyučovací hodiny, jsme většinu snímků nedokoukali do konce. Vrcholem byl pak Blade, při jehož promítání v jedné z nejnapínavějších scén finále vypadl na delší dobu proud, mezitím skončila hodina - a já ho celého viděla až letos, po asi 12 letech.
 |
| Zásadní vstupenka. Trapného popisku propiskou si prosím nevšímejte! |
Zlom přišel v letech 2001/2002, tedy ještě na sklonku doby předmultikinové, kdy jsem začala chodit na první díly Harryho Pottera a Pán prstenů. Právě LOTR mě naprosto uchvátil, těžko tu tehdejší horečku (a fronty v klasických kinosálech) přiblížit. Sbírala jsem všechny možné články, které o tomhle filmu vyšly, máma mi také začala kupovat časopisy Premiere a Cinemu. A já zjistila, že mě zajímá nejen vše okolo Pána prstenů, ale i svět filmu jako takový. Navíc nastal soumrak mnou nepoznaných videokazet a éra DVD - mým prvním filmem na DVD bylo Memento, které tehdy vyšlo u Premiere.
S nástupem na střední jsem také dostala nový počítač schopný DVD přehrát (ne, DVD přehrávač u televize jsme neměli a nemáme dodnes). Ve škole jsem navíc natrefila na další nadšence (zdravím především JB!), s nimiž jsem mohla důkladně probírat vše okolo filmu. Taky jsme tehdy absolvovali řádku poměrně pozorohudných školních kinonávštěv - viděli jsme např. dva pocitově nesmírně dlooooouhé a přitom ne nekvalitní německé filmy, Pád Třetí říše a Nikde v Africe. A nebo Strach a chvění - přiznávám, že i já jsem se tehdy při tomhle snímku nudila, moc jsem ho nechápala, dnes po letech filmových zkušeností bych ho asi ocenila více. Mimochodem, na Ďábel nosí Pradu jsme se školou údajně vyrazili proto, že si paní ředitelka spletla tehdejší variantu názvu Ďábel obléká Pradu s Ďábel obléhá Prahu, pročež měla za to, že půjdem na historický film. Maturák jsme pak uspořádali ve stylu Kill Billa - až při té příležitosti jsem začala objevovat tarantinovky, které jsem si zamilovala.
S doháněním filmových "restů" mi velmi pomohl DVD boom propuknuvší cca v roce 2008 - svým způsobem úžasná doba, kdy skoro denně vycházela na stáncích levná DVD, a to i s velmi kvalitními filmy (což ovšem byla jen chabá náplast na zánik mé milované Premiere). Na jednu stranu už jsem zhlédla "klasiky" typu Kmotr, Tenkrát na Západě, Řek Zorba, Vykoupení z věznice Shawshank, Vetřelec a mnoho dalších, nicméně mé filmové "dohánění" trvá dodnes. Např. jsem zatím neviděla ani jednoho Terminátora a, což je ještě horší, ani jeden díl Star Wars. Aspoň že Sám doma jsem už stihla (v 24 letech, echm). Jdu zamáčknout slzu nostalgie a naplánovat svá další filmová dobrodružství.
Žádné komentáře:
Okomentovat